Bez nadpisu
[vloženo: Vladimír Janál 30.10.2015 23:17]

ŽOFÍN – NOVOHRADSKÉ HORY - KRÁTCE Z MÝCH VZPOMÍNEK
Na rPS Žofín jsem byl přidělen jako voják základní služby, kterou jsem absolvoval od 16. srpna 1959 do 30. prosince 1961. Předtím jsem prošel výcvikovým střediskem na prostoru „buzer place“ pod hlavními kasárnami 15. bPS České Budějovice. Zde, po poměrně náročném voj. výcviku jsem také složil vojenskou přísahu. Stejný text přísahy tenkrát složili i ostatní vojska čs. armády, od letců počínaje přes dělostřelce, tankisty, ženisty … konče. A to nejen v Českých Budějovicích (podrobněji viz všeobecná encyklopedie).
Ale k věci!
Lovecký zámeček Žofín, panské šlechty Buquoyů, stál v té době již více než 100 let. A bylo to na něm v té době také znát. A co z dostupných dokumentů dále dodat více? Dnem 06.10.1945 je buquoyský majetek konfiskován a propadá státu. Buquoyové jsou odsunuti a přímý potomek Karel Jiří postaven před soud. Posléze je odsouzen a 17. května 1952 umírá ve vězení.
Dále:
Na přelomu 50. a 60. příjezdovou cestu od Černého Údolí zdobila alej vzrostlých stromů, v sousedství zámečku byly zachovány hájenka, stodola a kůlna pro uložení steliva a sena pro ustájenou jednu páru koní. Jimi jsme na rotu PS pravidelně vozili proviant. Hospodářská stavení a vše kolem bylo původní, zastaralé a nahlodané zubem času. Pouze šindelová střecha zámečku byla nahrazena novou krytinou. Na sloupech hlavní příjezdové bráně již nebyli žádní bíle natření jeleni, jak je patrné ze starších historických snímků.
Pokud se týká vnitřního vybavení, byla zde kolem prostorného hlavního dřevěného schodiště vedoucího do vyššího patra objektu umístěna více než desítka jeleních trofejí. Jiné původní vnitřní vybavení nábytkem, tapetami nebo obrazy zde již nebylo. Spíše bych se přikláněl k dostupné informaci, že veškeré hodnotnější vybavení zámečku bylo po 2. světové válce přemístěno do depozitáře v Českých Budějovicích nebo na historický hrad v nedalekém městě Nové Hrady.
V přízemí zkonfiskovaného zámečku podle Benešových dekretů se nacházelo zastaralé, spíše archaické sociální zařízení. Teplá voda tekla, pokud se zatopilo pod kotlem neurčitého stáří, některé sprchové růžice scházely a voda se musela nechat učitou dobu odtéct, protože zpočátku tekla silně zbarvená rzí. Umyvadla zde nebyla, používaly se při běžném mytí bíle smaltovaná kovová koryta. Na WC v přízemí byly tzv. „turecké mísy“ a osobní potřeba se vykonávala v podřepu na nášlapných výstupcích. Proto jsme my, vojáci, více využívali venkovní dřevěné latríny, primitivně zbudované nad zámečkem (tenkrát již rotou PS) vedle psovodských kotců.
Ubytování vojáků bylo v poschodí, ano, jednotlivé pokoje byly skromně vybaveny kovovými postelemi, kde vedle postele měl každý svůj stolek pro uložení osobních věcí. V chladném období se topilo v kovových kamnech, udržování ohně v noci měl na starosti zpravidla pomocník dozorčího roty. V prostorách zámečku jsme se pohybovali v lehké obuvi, „půllitry“ jsme odkládali dole v sušárně, kde každý měl svoji provzdušněnou skříňku. Podlahy v poschodí byly opatřeny jednak parketami a na chodbách pak opracovanými dřevěnými fošnami. Parkety jsme pravidelně pastovali a leštili. Okolí zámečku jsme udržovali, tráva se pravidelně kosila a obvodové chodníky byly čas od času vysypávány pískem.
Na západní straně pod zámečkem byla umístěna ubytovna a jídelna pro lesní dělníky, její základy pod příjezdovou cestou k Penzionu Lesovna jsou dodnes patrny. Na málo využívanou vycházku jsme chodili zpravidla pěšky do Černého Údolí, anebo méně častěji do vzdálenějšího městečka Benešova nad Černou.
Těmito osobními vzpomínkami přispívám svojí „troškou do mlýna“. Mohlo by se o tom popsat více. Pobyt na zámečku Žofín nebyl pro nás vojáky základní služby až tak idylický, jak by se někomu mohlo zdát. Přesto však mezi námi vojáky zde vznikly pěkné kamarádské vztahy a vzpomínky na vojenskou službu v tomto krásném přírodním prostředí Novohradských hor stále u nás přetrvávají.
JaV.