Ranklov (Ranklov) - Rankl Sepp

Beigetragen: Zdenìk Pechar

Poslední šumavský obr Rankl-Sepp
Jmenoval se Josef Klostermann a narodil se 16. ledna roku 1819 jako prvorozený syn králováckého svobodného sedláka na samotì Ranklov (Ranklau) u Zlaté Sudny (Goldbrunn). Tato samota nesla zøejmì název podle svého pùvodního majitele a další držitelé s chalupou dìdili i jméno. Tak se tedy Josefovi øíkalo Rankl-Sepp (èesky v lidové mluvì asi jako Pepa nebo Jouza z Ranklovýho èi od Ranklù). Stavení na náhorní pláni bylo obklopeno slatìmi a lesy na rozlehlé Ranklovì louce, odkud bylo hodinu cesty na horu Antigl (dnes Sokol, 1252 m), odkud býval na dohled majestátní Javor i temný dvojvrchol Roklanu.. Po smrti otce tu Sepp jako nejstarší a nejsilnìjší z deseti dìtí hospodaøil a staral se o své nejbližší, ve shodì s lidmi z okolí i s Bohem na nebesích. Pomáhal, kde bylo tøeba a o nedìlích se pravidelnì vydával do vzdáleného nicovského kostela, aby se úèastnil bohoslužeb a pøispìl i hmotnì na dobrý úmysl. Tak na Martina putovávala na nicovskou faru husa, na Vánoce poøádná vánoèka se spoustou sladkých rozinek, na Velikonoce jehòátko a na Prokopa dokonce tele. Jinak byl Josef Klostermann èlovìk spoøivý a støídmý. V životì vážnìji nezastonal a byl i povahou vlídný a i k šelmovství náchylný. Se svou mnohem mladší ženou, rozenou Krickelovou ze Zhùøí (Haidl), mìl sedm dìtí a žili v pomìrném blahobytu. Oblékal se však pøesto nejvýš prostì a vážnì a k èernému lodenovému kabátu a kalhotám z téže látky nosíval i èerný plstìný klobouk se širokým okrajem ; v ruce pak tøímal pùldruhého metru dlouhou sukovici. Když s nìkým déle hovoøil, toèíval druhou rukou kloboukem sem i tam a mumlal obvykle své nìmecké: "Nocharanondar, so, so", což se ostatnì hodilo opravdu pro každou myslitelnou pøíležitost. Èesky ovšem neumìl ani slova. V rozporu s mohutnou postavou byl jeho chlapecky jasný a vysoký hlas a bezelstnì srdeèný výraz šumavského venkovana. Byl levák a levou rukou i jedl, nikdy však s ostatními u stolu, nýbrž sám na lavici u kamen. Když nìkdo pøišel na návštìvu, jeho dìti se odklidily bez øíkání nahoru na pec. Odtud pøihlížely, o èem dospìlí ve svìtnici jednají. Sepp býval vyhledáván jako zdatný forman a vozíval døevo i kámen do skláøských hutí: vydìlal si tak se svým volským potahem slušné peníze. I chov dobytka mu nìco vynášel. Pro svou dobromyslnou a veselou povahu mìl Sepp Rankl mnoho pøátel zvláštì v Kašperských Horách, býval všude rád vidìn a vždy ochotnì užil své nadobyèejné síly tam, kde bylo potøebí pomoci a nìkdy i jen k pouhému pobavení bližních. Trvalo dlouho, než ho kdy nìkdo rozhnìval, potom se však ten dotyèný vìru se zlou potázal.
Ranklovská chalupa byla obdaøena výsadami pocházejícími ještì z dob, kdy hranièní lesy patøily samotnému èeskému panovníkovi. Tak mìli její obyvatelé mimo jiné právo pást na pozemcích zdejší vrchnosti 25 kusù dobytka. Mìsto Kašperské Hory, jemuž náležely pozemky kolem chalupy, chtìlo Seppùv majetek za výhodnou cenu odkoupit, ale tomu stavení pøirostlo k srdci a nedal si øíci. Až k stáru je prodal a pøestìhoval se z Ranklova do Jáchymova u Stach, kde pak žil v èp.132 až do své smrti. Nedokázal se však sžít s novým prostøedím, nerozumìl èeským kázáním ve stašském kostele a putovával proto ještì jako starý muž na mše do Nicova, kam posílal do školy i své dìti k nìmeckému faráøi Jungbauerovi. Jako horský orel zbavený svobody a výšek stýskal si èasto po ztraceném domovì a zemøel ani ne sedmdesátiletý 19. ledna 1888. Za jeho výjimeènou kostru nabízelo znaèný obnos muzeum ve Vídni, ale pozùstalí rozhoøèenì a hrdì odmítli. Seppova žena pøežila svého manžela o plných ètyøicet let a je pochována na høbitovì ve Staších spolu s ním v jednom hrobì.
Ranklovské stavení bylo po roce 1945 strženo a jen kamenné rozvaliny zdìných èástí domu svìdèí dnes o místì, kde stával. Kupodivu èeský nápis na hrobì Rankla-Seppa však hlásá, že šumavský silák, jedna z postav svého spisovatelského jmenovce Karla Klostermanna "V ráji šumavském", žije dál ve vìèné pamìti Stachákù
Hans Kollibabe 1930,Kašperské Hory.


Eingegeben: 15.8.2007