Kadaň - cech rukavičářů (Kaaden - Die Handschuhmacherzunft) - Cech rukavičářů v Kadani

Přispěl: Vanessa Hünkemeier

Překlad z německého jazyka, Ing. Pavel Rýdl.

Výroba rukavic nebyla dříve pouze jedinou živností. Kožené rukavice vyráběli dříve výrobci pytlů, kteří své jméno obdrželi z toho, že pytle vyráběli z kůže. Už r. 1764 vznikl cech /spolek/ výrobců pytlů, rukavic a tašek, kteří vyráběli kožené kalhoty, šermířské a lovecké kápě, pochvy na šavle, rance a rukavice.
Výroba jemných rukavic se prováděla teprve cca od r.1800 a jen málo řemeslníků vyrábělo kožené kalhoty.
R. 1784 založili obuvničtí mistři v Kadani nový spolek. Zemská vláda schválila žádost ke spojení kadaňských rukavičkářů s kadaňskými sedláři. Tento spolek trval však jen krátkou dobu. Oba zůstali samostatní a nezávislí. 31.10.1784 byli do spolku přijati následující mistři předák Anton Josef Hammer, mistři Ignatz Christler, Johann Georg Trenkwald, Leopold Schmidbach, Ignatz Wenzl, Mathias Wallner, Wenzl Fischer, Johann Männl, Ignatz Plazh.

Spolek – možno také nazývat bratrstvem zahrnuje mistry, tovaryše, učně rukavičkářů. Spolek vedl předák nebo vrchní mistr. V cechovní pokladně byly uloženy všechny důležité dokumenty a pečeti. Nejstarší pečetí cechu rukavičkářů v Kadani je španělský znak s korunou. Znak je příčnou čarou rozdělený na 3 pole. V horním poli je ruční taška, vlevo od ní je „St“ a vpravo „K“ /město Kadaň - Stadt Kaaden/, v prostředním poli je rukavice a ve třetím kožený pytel s letopočtem 1784.

Mistr rukavičkář Leopold Männl – mistr od r. 1804, zhotovil jako první rukavice z bělené kůže. Francouzský vrstvený střih se stal známým díky Karlu Klenertovi, který se stal mistrem v Kadani r.1849. Mistr Josef Müller přijal r. 1830 do práce ženy a dosáhl ve výrobě rukavic velkého vzrůstu. Kadaňští rukavičkáři se stali díky odvážnému Josefu Stammovi známými i ve vzdálených zemích. Z pověření mistra Josefa Müllera a Laurenze Kliebhana cestoval do Vídně, Maďarska a do balkánských států. Přitom navázal nové obchodní styky pro odbyt kadaňských rukavičkářů a hledal nové zdroje pro nákup kůží. R.1852 se jako mistr osamostatnil a stal se největším výrobcem rukavic v Kadani.
20. prosince 1859 byla zavedena svoboda podnikání, čimž se všechna cechovní pravidla stala neplatnými. Po zavedení svobody podnikání se často tříletá výuční doba obcházela a snižovala až na 1 rok.
Spolek rukavičkářúů byl obnoven 2. října 1864.
1. února 1872 založili kadaňští rukavičkáři sdružení, které poskytovalo členům podporu při nemoci, nezaměstnanosti a platilo cestovní náklady. Stanovy tohoto podpůrného spolku byly 11. prosince 1872 následným výborem /Anton Zienert, Emanuel Taut, Josef Kareis, Viktor Löv, Alois Weiss, Josef Renner, Franz Mach, Heinrich Kunz/ změněny.
Za 150 let měl spolek 207 členů /mistrů/. Největší vzrůst mistrů nastal v letech 1864-1900. V těchto čtyřech desetiletích činil počet 25+20+12+17=74. To znamenalo důležitý rozmach továrny na rukavice v Kodani.
Od 31.7.1914 do 22.2. 1915 patřilo ke spolku rukavičkářů 31 fabrikantů, kteří zaměstnávali přes 240 pomocníků, apretérů, barvířů a cca 800 šiček. V r. 1914 bylo přibližně zpracováno 630 000 ks kůží k 100 000 tuctů párů rukavic. Počet rukavičkářských pomocníků a šiček byl vzhledem k počtu obyvatel pozoruhodný.

Zdroj: Sborník k 150 výročí založení spolku rukavičkářů v Kadani, vydán nákladem Spolku rukavičkářů r.1934, tisk Hönl, Kadaň


Vloženo: 9.6.2007