Vernířovice (Wernsdorf) - O osadě Vernířovice

Přispěl: Václav Schreier

O osadě Vernířovice či Vernéřovice (Wernsdorf) se písemné prameny zmiňují k roku 1541, kdy byla nazývána též Wermirzowicze. Německý tvar Wernersdorf, převládající v 17. století, znamenal Wernerovu ves. Patřívala k trutnovskému panství, po roce 1850 byla osadou k Prkennému Dolu, nad nímž se rozkládala západně ve vyvýšené poloze nad silnicí do Babí. V roce 1829 měla 22 domů a 133 obyvatel katolického vyznání a německé řeči. Roku 1911 zde bylo 20 popisných čísel, v čp. 6 provozoval Siegmund Reicho hostinec, obchod se smíšeným zbožím a kramářství. Po druhé světové válce zůstala osada opuštěna, z usedlostí dodnes zbyla toliko křovím zarostlá rumiště a zplanělé ovocné stromy. Za zcela zmizelou však ves pokládat nelze – jedna z bývalých usedlostí byla totiž na starých kamenných základech nedávno obnovena.

Pramen: Vl. Málek, V. Schreier, Žacléřsko na historických pohlednicích, Historický průvodce, vydal Svazek obcí Žacléřsko, Žacléř 2006, ISBN 80-903831-0-6

Die Ortschaft Wernsdorf (Vernéřovice) erwähnen die Urkunden im Jahr 1541, als sie auch Wermirzowicze bezeichnet wurde. Die deutsche Form Wernersdorf, die im 17. Jh. überwog, bedeutete das Dorf eines Werners. Sie gehörte zu der Herrschaft Trautenau, nach dem Jahr 1850 war sie eine Ortschaft von Brettgrund und lag westlich auf einer Berglehne über der Straße nach Trautenbach. Im Jahr 1829 hatte sie 22 Häuser und 133 deutschsprachige Einwohner katholischen Glaubens. Im Jahr 1911 waren hier 20 Hausnummern, im Haus Nr. 6 betrieb Siegmund Reicho ein Gasthaus, eine Gemischtwarenhandlung und Krämerei. Nach dem II. Weltkrieg blieb der Ort verlassen, von den erloschenen Anwesen verblieben nur mit Gesträuch bewachsene Trümmerfelder und verwilderte Obstbäume. Als völlig erloschen können wir aber das Dorf nicht bezeichnen – eines der ehemaligen Anwesen wurde nämlich auf alten Grundmauern wieder aufgebaut.


Vloženo: 7.5.2007