Marienbad-Synagoge (Mariánské Lázně-synagoga) - Z historie Mariánskolázeňské synagogy

Beigetragen: Pavel Frýda

Židé v Mariánských Lázních nesměli bydlet poměrně dlouho, až v r.1824 zde existovala malá náboženská obec. V r.1861 byla zřízena první modlitebna se špitálem, dnešní čp.102 v Lesní ulici-Goethův dům. Jelikož počet obyvatel židovského vyznání rychle rostl (rozrod obyvatelstva byl tehdy obecným jevem) bylo uvažováno o zřízení synagogy, štědrými donátory stavby byli i početní židovští lázenští hosté, pro které ve městě fungovaly i některé košer* restaurace. V r.1930 se v Mariánských Lázních k židovskému vyznání přihlásilo 405 osob.
Nová stavba byla provedena v tehdy módním byzantsko-orientálním slohu (též tzv.maurském) podle návrhu místního architekta a stavitele Eduarda Sterna. Pozemek pro stavbu věnoval Salomon Šimon z čp.159. Nová synagoga měla dvě věže a svojí podobou se blížila nové Velké synagoze v Plzni (ta byla dokončena až v r.1893). Stavba měla rozměry 27,4x20,4 metrů a bylo v ní 318 sedadel pro věřící. Výzdoba interiéru byla poměrně honosná - barevná mozaiková okna, mramorové sloupy zdobené zlatem. Nádherný byl též aron ha-kodeš (oltář), což je schrána na tóru (svaté písmo v podobě svitku, hlavní bohoslužebný předmět). Žádná fotografie interiéru se nedochovala. Slavnostní zahájení bohoslužeb v podobě vnesení tóry do synagogy bylo provedeno v pátek 1.8.1884 (tj.10.av 5646) rabínem Dr.Bernhardem Löwensteinem ze Lvova, který byl velkým podporovatelem projektu a prováděl iniciativně sbírky mezi lázeňskými hosty. Nádherná stavba byla zničena v průběhu ostudné a temné tzv.křišťálové noci (9.-10.11.1938), měsíc po připojení českého pohraničí k Německu. Není však příliš pravděpodobné její zničení velkým požárem vzhledem k blízké okolní zástavbě, spíše byl nejdříve devastován interiér a místo bylo brzy srovnáno se zemí. Prázdný prostor dodnes není zastavěn (pozem.parcela č.2152 o rozloze 898 m2, kat.území Mar.Lázně, v majetku soukromé osoby), nalézá se na Hlavní třídě vedle domu čp.166. Místo není ostudně označeno žádnou pamětní deskou, ani jinak. Existuje sice několik návrhů na podobu památníku, žádný však dosud nebyl schválen.
Hřbitov zdejší židovské obce byl založen v r.1875 a je poměrně velký, jeho plocha je 3780 m2 (pozem.parcela č.142/15, kat.území Mar.Lázně, v majetku Židovské obce v Plzni). Leží 2 km jihozápadně od centra, severně od silnice do Velké Hleďsebe, vedle železniční tratě. Byl devastován nacisty a náhrobní kameny byly nacistickými úřady rozprodávány kamenickým firmám v okolí. Po válce byl hřbitov opraven, ale původních náhrobků se dochovalo jen málo. Pohřbívalo se zde do r.1972. V po r.1980 sem bylo přemístěno několik desítek nejhodnotnějších stél z částečně likvidovaného hřbitova v Tachově a dva náhrobky z Lázní Kynžvartu. Asi polovina z tachovských náhrobků však není správně osazena a orientována východním směrem. Hřbitov je pečlivě udržován, je uzamykán, ale přístupný není jen o šábesu (v sobotu) a židovských svátcích.

*košer-židovský náboženský předpis o čistotě jídla, přeneseně i židovské chování, nebo cokoliv správného. Pokud se týká potravin, omezení se týkají především masa-povoleny jsou ryby s ploutvemi a šupinami, dále maso přežvýkavců (hovězí, skopové) a drůbež, vyloučeno je vepřové, konina a hlodavci (králík). Zvíře musí být rituálně zabito (šchita) a zejména zbaveno krve, jejíž požití je obzvláště zakázáno. Dohledem nad čistotou masa má v židovském společenství obecní řezník (šochet). Není povoleno směšování masitých a mléčných jídel (tudíž např.svíčkovou si zbožný Žid dát nemůže). Z původně židovských jídel se v Čechách těší obecné oblibě zejména palačinky (palačinkas).


Zdroje: J.Fiedler, Židovské památky v Čechách a na Moravě
web.stránky Hamelika.cz
R.Švadrlík, Historie Židů v Mariánských Lázních
B.Rozkošná-P.Jakubec, Židovské památky Čech

Eingegeben: 27.4.2007