PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Habartov (Habersbirk) - Drama 13.9.1938 v Habersbirku

Přispěl: Pavel Frýda

Již celé léto 1938 vládla v celém českém pohraničí napjatá atmosféra. Večer dne 12.9.1938, kdy měl Hitler ostrý protičeskoslovenský projev na parteitagu NSDAP v Norimberku, se ihned projevila stupňující se agresivita orgánů SdP a následující den 13.9. pak vypuklo v celém pohraničí povstání. Obzvláště tragický rozměr mělo v tehdejším okrese Falknov n.Ohří (Sokolov), kde v Bublavě (Schwaderbachu), Krajkové (Gossengrün) a zejména v Habartově (Habersbirku) došlo k ozbrojeným střetům. Podle statistiky v r.1921 mělo městečko 309 domů a 3135 obyvatel, z nichž 207 se hlásilo k československé národnosti a 11 obyvatel k židovskému vyznání (z toho k židovské národnosti 2 lidé). V Habersbirku členové SdP a jejich přívrženci kolem 9 hodiny obsadili poštu a obecní úřad, kde vyvěsili vlajku s hákovým křížem a zajistili starostu Bittnera*, který jako odpůrce nacizmu zůstal věrný republice. Dvoučlenná četnická hlídka ze stanice Habersbirk se marně pokoušela vyjednávat, poté vyzvala vůdce povstalců Schugga, aby je následoval na stanici. Do budovy se však nahrnuli i další ordneři FS (úderné oddíly SdP), vyjednávání se stávalo stále halasnějším a v okamžiku, kdy se vzbouřenci chtěli zmocnit zbraní, zabouřila stanicí první přestřelka. Po ní se stanice sice vypráznila, ale na zemi služebny zůstal ležet zabit velitel četníků prap.Jan Koukol a stržm.Matěj Příbek byl zraněn a z boje vyřazen. Smrtelně zraněný ordner Otto Plass se ještě stačil vypotácet do chodby, kde padl mrtev, dalšího těžce zraněného FSmanna Rudolfa Hampla odtáhli povstalci do Albertova hostince, kde si zřídili jakýsi hlavní stan. Na obranu stanice zbývali strážmistři Jan Pardus a Antonín Křepela. Přestože příslušníků FS bylo možná více než stovka, neodvážili se pro přesnou palbu četnických pušek přiblížit. Obléhání stanice se protahovalo, trvalo skoro dvě hodiny, nepomohlo nasazení hasičské stříkačky a použití dynamitu proti budově ostře zamítli majitelé sousedních nemovitostí. Proto byla henleinovci přivlečena manželka stržm.Parduse Růžena, kterou povstalci zajali na poště, kde pracovala. Po cestě k stanici byla svázaná žena davem lynčována. Teprve po pohrůžce, že Růžena Pardusová bude zavražděna, četníci zastavili palbu. Když oba zbývající obránci stanice Pardus s Křepelem vyšli beze zbraní ven, bylo na ně přesto stříleno a vrhl se na ně lynčující dav, stejně jako na Pardusovou. Stržm.Křepela byl nalezen později ubit, stržm.Pardus s manželkou jako zázrakem přežili s těžkými zraněními. Zraněné četníky nechal převléknout do civilu místní římskokatolický farář a zařídil jejich transport do nemocnice. Jelikož celou věc nemohl obstarat sám, je tedy jisté, že ne všichni habersbiští řádění svých soukmenovců schvalovali. Přibližně ve 13 hodin do obce přijel autokar s 11 četníky 2.čety pohotovostního oddílu z Falknova a byl vzápětí napaden palbou. Hned v prvních minutách boje padli četníci na zkoušku čet.Vladimír Černý a des.Stanislav Roubal. Zanedlouho dorazilo další vozidlo s 13 státními policisty z Karlových Varů. Oba spojené oddíly bezpečnostních složek přešly do protiútoku a postupně dobývali jedno hnízdo odporu za druhým, nejprudší přestřelka se strhla při dobývání Bräuerova hostince. V tomto dalším boji četníci ani policisté neutrpěli žádné ztráty, zato ze vzbouřenců byli zabiti Alois Mädler, Franz Galli a Josef Ehm, další čtyři byli těžce zraněni.O urputnosti střetnutí svědčí, že jen zbývajících 8 četníků pohotovostního oddílu vystřílelo 89 nábojů z pušek a jejich velitel por.Beneš 2 z pistole. Platily ještě mírové předpisy a každé použití zbraní bylo protokolováno. Definitivní konec vzpoury proti republice znamenal až příjezd armádního obrněného automobilu, jehož výhružně namířené kulomety braly povstalcům další vůli k odporu. Houfně zahazovali zbraně (platilo již stanné právo, nikdo nechtěl být přistižen se zbraní v ruce) a v panice prchali, ponejvíce za hranice do Německa. Četníci pozatýkali pouze 6 osob, většinou na udání místního obyvatelstva. Pro rychlý spád událostí a odstoupení pohraničí byli však zakrátko propuštěni. Jen část viníků se dostala před soud, ale to bylo až po válce, kdy československé orgány věnovaly vyšetřování tragédie poměrně značnou pozornost.

*Anton Bittner-původním povoláním horník a sociální demokrat, starostou se stal již při prvních volbách v r.1919

Pozn.: V Habersbirku se narodil v r.1906 Ludvík Bloch, účastník bitvy u Sokolova, prošel i dalšími kampaněmi 1.čs.armádního sboru v SSSR, válku přežil a v r.1945 demobilizoval v hodnosti rotmistra. Podle jména se zřejmě jednalo o občana židovského původu, ačkoliv se podle záznamu při odvodu v Buzuluku dne 20.2.1942 hlásil k české národnosti.



Zdroje: Ota Holub, Rovnice řešená zradou
web.stránky Pohraničí 1938-39




Vloženo: 23.4.2007



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 97 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist