Lidice (Liditz) - K historii tragédie obce Lidice

Přispěl: Pavel Frýda

Tragédii Lidic předznamenal atentát na tzv.zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy Heydricha, který provedli 27.5.1942 příslušníci naší zahraniční armády rtm.Jan Kubiš a rtm.Jozef Gabčík z výsadku Athropoid. Přes mohutné nasazení policejních sil, kdy se např. v Praze prohledával každý dům a byt, neměli němečtí vyšetřovatelé v rukou zhola nic. Proto se jim zdál důležitý dopis zachycený v továrně Palaba ve Slaném, v němž jakýsi Milan podivně píše dělnici Maruszákové. Ta při výslechu sdělila, že jí tento Milan vyřizoval pozdravy pro Horákovi z Lidic, že Pepík je živ a zdráv. Gestapo z toho usoudilo, že onen muž je Josef Horák, o němž vědělo, že je v čs.zahraniční armádě a právě on provedl atentát. Ukázalo se však, že se jedná o Václava Říhu z Vrapic, který z dřívějška zřejmě Horáka znal, jako ženatý udržoval poměr s Maruszákovou a chtěl se dělat zajímavým. Oba pak podle nacistické logiky skončili v koncentračních táborech z nichž se nevrátili. V té době však nacistické autority byly rozhodnuty jako odvetu a výstrahu zničit nějakou obec a Lidice byly jimi prostě vybrány. Jednalo se zřejmě o nápad K.H.Franka, který byl schválen v Berlíně, ačkoliv ten po válce tvrdil, že šlo o přímý rozkaz Hitlera. Že Lidičtí neměli s atentátem nic společného nacistům muselo být jasné, vždyť první relevantní informace dostali až od zrádce rt.Karla Čurdy z výsadku Out Distance a ten se jim přihlásil až po vyhlazení obce. Dne 9.6.1942 okolo 22. hodiny německé bezpečnostní složky Lidice obklíčily, ještě v noci shromáždily obyvatelstvo, oddělily muže od žen a dětí. Ráno začalo hrůzné divadlo, které shlédl ihned po návratu z Berlína i hlavní viník K.H.Frank. Bilance nacistického běsnění je zdrcující. 173 mužů bylo zastřeleno (nejstarší 84letý, nejmladší 14,5 roku starý), dalších 19 mužů z rodin Horákových, Stříbrných a dělníci nočních směn bylo zastřeleno v Praze-Kobylisích. Z žen bylo 7 z rodin Horákových a Stříbrných zastřeleno taktéž v Kobylisích, 195 jich bylo zavlečeno do koncentračních táborů, kde jich prokazatelně zahynulo 49 a 3 ženy zůstaly natrvalo nezvěstné. Ze 104 dětí bylo po válce nalezeno jen 17, nebylo nalezeno nikdy 5 dětí a nejtragičtější osud čekal na 82 dětí, které podle zvrhlých rasových měřítek nevyhovovaly pro "převýchovu" a byly zavražděny v plynové komoře v polském Chelmnu.....Neunikl nikdo*, byli pozatýkáni i dělníci z nočních směn a Bohumil Pospíšil pobývající v nemocnici, i ti byli popraveni. Jen jeden František Pitín uprchl z noční směny, skrýval se v křivoklátských lesích, ale po třech dnech jej udal lesník, nakonec i on byl chycen a zastřelen. Poté už zbyla jen likvidace obce. V Lidicích nastupuje 14.ženijní prapor Wiesenfels, který zajistil odstřelení budov a pak je nasazen pracovní oddíl RAD (Říšské pracovní služby) K 1/385 z Brna. Planýrují se stavení, kostel, odklání se silnice, vadí i stromy, naváží se ornice, z bývalé obce se má do roka stát pole. Denně je zde nasazeno až 100 mužů. Tyto práce byly zčásti i nafilmovány pro účely "výchovy a instruktáže" složek pracovní služby (film byl použit jako důkaz obžaloby jak v norimberském procesu, tak v procesu s Frankem a kladenskými gestapáky). Likvidace obce trvala až do poloviny roku 1943. Celkové náklady na technické zničení obce dosáhly 3 miliónů korun a německé úřady nařídily uhradit je z protektorátního rozpočtu, přestože Velkoněmecká říše nepohrdla uloupeným majetkem obce a jejích obyvatel. Česko-německé vztahy poklesly v té době na dlouhou dobu na nejnižší úroveň za celou dobu své existence a jsou poznamenány nejen touto událostí dodnes**.
Vyhlazení obce vyvolalo ve světě nebývalé rozhořčení a pohoršení. Nebylo v probíhající válce sice zase tak vyjímečné, vždyť vypálení obcí s masakry obyvatelstva provedly německé jednotky celou řadu jako odvetu za akce partyzánů. Lidice se však vymykaly i tehdejší brutalitě, v obci nebyl ani jednomu německému vojáku zkřiven vlas, akci ani neprovedl na vlastní pěst žádný nižší polní velitel v důsledku rozhořčení nad ztrátami svých vojáků po boji s odbojáři, ale šlo o věc chladně naplánovanou a schválenou nejvyššími nacistickými místy na zcela nevinné obci v hlubokém zázemí, kde se žádný člen odboje ani neskrýval, nebyly zde uloženy zbraně, umístěna vysílačka apod. Celá záležitost se spíše projevila jako pro Německo kontraproduktivní. Právě po tragédii Lidic dostali spojenečtí letci otevřený rozkaz, dnes tolik diskutovaný, útočit i na obydlenou zástavbu německých měst. Začaly být organizovány velkonálety, kdy v jednu noc přilétlo nad vybrané německé město tisíc i více bombardérů, které změnily zástavbu v jedno velké požářiště, přestaly být brány ohledy na kohokoliv a cokoliv...Československý odboj nabyl v očích spojenců na vážnosti, v průběhu roku 1942 se Velká Británie distancovala od Mnichovské dohody, stejně jako de Gaullovo hnutí Svobodné Francie, naše londýnská vláda byla definitivně uznána nejmocnějšími spojenci-SSSR a USA. Přes všechny hrůzy, bezmocnost a holé ruce, vybojovali lidičtí i další oběti heydrichiády pro československý odboj velkou a vítěznou bitvu a mohou se směle postavit vedle našich letců z Velké Británie, pěšáků od Sokolova, Dukly i Tobruku, povstalců od Telgártu a tankistů od Dunkerque.
Dnes stojí na pláni, kde obec stávala, řada památníků, za zmínku stojí určitě dva. Již v květnu 1945 byl nad hrobem lidických mužů vztyčen prostý kříž z hrubých klád s trnovou korunou ostnatého drátu. Byl postaven sovětskými vojáky minometného oddílu plk.Pankova, kteří na území bývalé obce přišli jako první osvoboditelé. Stojí dodnes a dojímá svojí neokázalou upřímnou lidskou prostotou. Naštěstí v pozdější době nikoho nenapadlo postavit zde něco betonového, jak bylo obvyklé. Další opravdu neobyčejně působivé je bronzové sousoší Památníku dětským obětem války, obsahuje všech 82 zahynulých lidických dětí, práce akademické sochařky prof.Marie Uchytilové, který byl odhalen až v roce 1995. Odhalení svého celoživotního díla se autorka bohužel nedožila. Autor příspěvku se musí přiznat, že při občasných návštěvách místa zůstane stát před neanonymní realitou díla v opravdu silném pohnutí.....

*Je poměrně málo známo, že přeci jen unikl jeden z lidických mužů pobývající v době tragédie na území Protektorátu. Byl jím František Sajdl z čp.59, za I.čs.republiky i člen obecní rady. Ještě za čs.republiky v prosinci 1938 byl odsouzen na 4 roky žaláře za vraždu svého dospělého syna v afektu. Z věznice byl propuštěn v prosinci 1942. Kde tento nešťasník dožil není známo.

**Ještě třeba 21.2.2002 hodnotí součást Sudetoněmeckého krajanského sdružení organizace Witikobund zřízení Protektorátu takto: ...dopřál Čechům osvobození od vojenské služby, obrovský vzestup porodnosti (zakládáním rodin se totiž mladí lidé vyhýbali totálnímu nasazení v Říši-pozn.pisatele) a pro absolutní většinu jistá pracovní místa a blahobyt (?!),....plánované chladnokrevné zavraždění zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zosnovované Benešovou exilovou vládou a tím záměrně vyprovokovaná odvetná opatření Říše směřující po mnohačetných důkazech do Lidic(!!)....atd.















Vloženo: 24.3.2007