Želina - Kostel sv. Vavřince (Sechlau - Kirche des Hl. Laurentius) - Kousek historie

Přispěl: Marcela Gunázerová

Želina se rozkládá na svahu nad Ohří, téměř na dohled od Kadaně, v nadmořské výšce 278 metrů. Starší období její historie není spjaté s dnešní osadou, která je mladšího původu, ale s kostelíkem sv. Vavřince. Ten dnes stojí osamoceně, společně se hřbitovem a budovami bývalé fary a školy, asi kilometr západně od současné vesnice. Nejstarší dochovanou částí želinského kostelíka je půlkruhová románská apsida z kvádříkového zdiva, pocházející z první poloviny třináctého století. Želinský kostel tak vznikal přibližně v téže době, kdy se johanitská osada Kadaň měnila na královské město. Písemně je želinský kostel doložen až roku 1352.
Původ jména Želina (v poněmčené podobě Sechlau) není zcela jasný. Jeho vysvětlení z osobního jména Žela, jak jej podává ve svém díle A. Profous, není příliš přesvědčivé. Věrohodnější se zdá spíše názor bulharského jazykovědce I. Duridanova, podle kterého je toto místní jméno odvozeno ze zaniklého slovanského jména "želj" (kopec, chlum). Záhadou a dosud neobjasněnou otázkou v minulosti Želiny je údajná existence zdejšího kláštera magdalenitek. Zatím se jej nepodařilo doložit archeologickým průzkumem ani věrohodnými písemnými prameny. Jeho existence tak stále zůstává ve sféře pouhých úvah -- stejně jako údajný zánik kláštera v době husitských válek.
Želinský kostelík byl stavebně upravován roku 1484. Z jeho původního vybavení se dochovaly dvě pozdně gotické plastiky Ukřižovaného a Truchlící P. Marie z let 1516 až 1520 (dnes v Národní galerii v Praze) a tři oltáře, které dnes můžeme vidět v Okresním muzeu v Chomutově. Ves, rozkládající se kolem kostela a pravděpodobně také podél Ohře, je v kadaňských městských knihách z patnáctého a šestnáctého století nazývána Dolní Želina (Nyder Zela). V šedesátých a sedmdesátých letech patnáctého století patřila rodině Rurentwarcků, která ji v roce 1479 prodala Gabrieli Leymerovi. Na přelomu patnáctého a šestnáctého století získal Želinu měšťan Baltazar z Jeseně. Od něj ji pak v roce 1509 koupil za sto sedmatřicet kop grošů Wolfgang Nürmperger, kadaňský měšťan pocházející podle svého jména patrně z Norimberka.
Koncem první poloviny šestnáctého století ovládli želinský kostel protestanté. V letech 1569 až 1574 je zmiňován jako želinský farář Christian Reckl, který pocházel z Insbrucku a roku 1569 se v Želině oženil se ctnostnou pannou Hedvikou Thunovou z Norimberka, dcerou starého, šlechetného a ctihodného Georga Thuna z Thunbergu. Roku 1584 byl zdejším farářem Basius a v letech 1594 až 1613 Abraham Herman. V roce 1614 je v matrice zapsán i Philip Palmas, želinský učitel (schulmeister). V želinském kostelíku také v letech 1592 až 1594, když byl uzavřen kostel sv. Jana na Špitálském předměstí, křtili své děti všichni protestanté z Kadaně.
Po bitvě na Bílé hoře převzala správu želinského kostela opět katolická církev. Patronátní práva k němu získalo panství Vintířov. Toto panství vlastnil od roku 1664 rod hrabat Losy z Losimthalu, a proto je nad vchodem do želinské fary umístěn jejich znak pocházející pravděpodobně z doby, kdy byla fara barokně přestavěna. Na počátku osmnáctého století patřily do želinské farnosti vsi Hořenice, Nová Víska, Rokle, Krásný Dvoreček, Kadaňská Jeseň, Úhošť, Pokutice, Zásada u Rašovic, Suchý Důl a Meziříčí. Po církevních reformách Josefa II. se farní okrsek zmenšil a před druhou světovou válkou jej tvořily pouze vesnice Pokutice, Hradec, Rokle a Krásný Dvoreček.
Berní rula z roku 1655 ves Želinu neuvádí. Lze to vysvětlit tím, že původní vesnické osídlení, které se rozkládalo kolem kostela s farou a hřbitoven, zaniklo (možná ve třicetileté válce). Ves Želina není zmíněna ani v tereziánském katastru z roku 1756. Ten uvádí pouze želinský dvůr na panství Milžany.
Počátky současné Želiny spadají až do roku 1781, kdy byla v kadaňské městské kanceláři založena želinská pozemková kniha. Jak vyplývá z jejího úvodního zápisu, rozprodala kadaňská městská rada polnosti svého želinského dvora rolníkům z okolních vesnic, kteří pak místo roboty platili městské radě peněžitou náhradu. V roce 1787 stálo v nedávno založené vsi již jedenáct domů. Toto číslo se až do počátku dvacátého století téměř nezměnilo; vzrůstal ale počet obyvatel -- z jedenadvaceti v roce 1843 na šedesát sedm v roce 1900. Po roce 1850 byla Želina nejprve osadou politické obce Kadaňská Jeseň a poté se před rokem 1880 stala osadou obce Rokle.
Koncem čtyřicátých let poklesl počet obyvatel v Želině ve srovnání s předválečným stavem o jednu třetinu a snižoval se i v následujících desetiletích (1950 -- třiačtyřicet obyvatel a deset domů; 1970 -- třicet šest obyvatel a jedenáct domů; 1991 -- šestadvacet obyvatel a jedenáct domů). V této době také začal pustnout místní hřbitov, protože o starší hroby odsunutého německého obyvatelstva se nikdo nestaral. Poslední pohřeb se na zdejším hřbitově konal v únoru 1954.
V roce 1960 vyhořel želinský kostel a o čtyři roky později odsouhlasila rada chomutovského okresního národního výboru jeho částečnou demolici, při které zůstala zachována románská apsida. K demolici ale naštěstí nedošlo. Kostel se po několika desetiletích dočkal opravy a tak jako před staletími i dnes tvoří dominantu jednoho z nejmalebnějších zákoutí v okolí Kadaně.

Petr RAK

článek převzat z: http://www.nastup.cz/obce/155.htm


Vloženo: 14.3.2007