Cheb-synagoga (Eger-Synagoge) - Chebská synagoga a Židé v Chebu

Přispěl: Pavel Frýda

Židé sídlili ve městě již ve 13.století. Středověká židovská obec zanikla ve městě prakticky třikrát-poprvé při pogromu v r.1350, pak vypovězením Židů v r.1430 a 1502. Nejvíce židovských obyvatel měl Cheb po občanském zrovnoprávnění Židů po polovině 19.století, v r.1880-379 Židů, v r.1900-554 osob a r.1930-491 osob vyznávajících judaizmus (z nich se 75 osob přihlásilo přímo k židovské národnosti*). Středověké ghetto bývalo v místech dnešních ulic Jakubské, Židovské a ulici Zavražděných, jejíž název dodnes upomíná pogrom v r.1350** (pogrom-davové antisemitské akce, spojené s násilím, rabováním i vražděním, slovo je ne nadarmo ruského původu).
Novodobá Židovská náboženská obec v Chebu byla založena 1872. Synagoga v Chebu stávala na rohu dnešních ulic Hradební (tehdy Gschierstrasse) a Čs.obrněné brigády (Goethering). Jednalo se o tzv. třetí novodobou synagogu. Předchozí středověké i novodobé svatyně stály na jiných místech. Základní kámen synagogy byl slavnostně položen 9.6.1892 a prakticky za jeden rok (!) byla svatyně předána do veřejného užívání. Reprezentativní budova byla postavena stavitelskou firmou bratrů Karla a Josefa Haberzetllových podle návrhu architekta Leo Buchena v módním byzantském stylu, který měl zdůrazňovat orientální původ Židů a odlišovat synagogy od křesťanských sakrálních staveb. Celá stavba působila velkolepým dojmem, což zdůrazňovala její monumentální kopule s pozlacenou špicí, výška hlavní lodi dosahovala 15 metrů. Na východní straně v polokruhové apsidě stával aron ha-kodeš (schrána na tóru, oltář) v podobě malého chrámku. Vnitřek hlavní kopule znázorňoval nebe poseté hvězdami. Synagoga byla slavnostně vysvěcena v úterý 12.av 5653 (tj.25.7.1893 ) vnesením tóry, tento akt provedl karlovarský rabín Dr.Ignaz Ziegler. Slavnosti se zůčastnili zástupci státních i městských institucí, za velkého zájmu židovské i nežidovské veřejnosti. Zasvěcení se nicméně nezůčastnilo chebské katolické duchovenstvo, jak bylo jinde obvyklé. Složitost vztahů mezi zdejšími Židy a křesťany dokresluje skutečnost, že např. lampa ner tamid (věčné světlo) byla do synagogy pořízena z peněžního daru katolíka Rudolfa Englische.
Židé v Chebu žili i bohatým spolkovým životem, vedle tradičního pohřebního spolku Chevra Kadiša ve městě působily dobročinný Židovský ženský spolek (Israelitischer Frauenverein), Spolek synagogálního pěveckého sboru (Tempelchorverein), sionistický spolek Ahavath Zion, později i tělocvičný spolek Makkabi*** a oddíl židovských skautů Techeleth Lavan, zvaný též Blau-weiss (Modrobílí).
Poměrně dobré vztahy mezi křesťanskou majoritou a Židy vládly však jen do r.1937, kdy začala i v českém pohraničí působit hnědá demagogie a život židovských občanů se stával v městě nesnesitelným. Mnoho z nich se z města odstěhovalo již před zářijovými událostmi v r.1938. Při henleinovském puči dne 12.9.1938 se vzbouřenci města prakticky zmocnili a židovské obyvatele, kteří pro stáří, nebo jiné důvody nemohli uprchnout, veřejně týrali a ponižovali, staří lidé museli lézt po ulicích po čtyřech jako psi, čímž se pokleslá nacistická chátra dobře bavila... Ačkoliv československé vojsko po boji s povstalci nakrátko obnovilo pořádek, po odstoupení pohraničí vítězní nacisté zúčtovali se zbytkem Židů definitivně. Synagoga byla vypleněna a zničena požárem při tzv. křišťálové noci a posléze zbořena. Někdy je uváděno datum 8.11.1938, ale zřejmě se jedná o omyl, nebo by byli chebští nacisté aktivnější než jejich nejvyšší vedení (což se také prokazatelně stalo, např.v Kynšperku nad Ohří). Křišťálovou nocí historiografie rozumí noc z 9. na 10.11.1938. Tento den podlehl následkům atentátu, spáchaného v Paříži židovským radikálem, rada německého velvyslanectví von Rath. Večer 9.11. z tribuny jakéhosi shromáždění NSDAP v Mnichově, vyzval J.Goebels k odvetě, kterou SAmani a ostatní hnědá lůza ochotně provedla. Tato ostudná záležitost, bezpochyby zorganizovaná sekretariáty nacistické strany, byla vykládána jako spravedlivý hněv lidu, které nemohly úřady zabránit. Nicméně z archivních dokumentů vyplývá, že dav hnědé sebranky zaútočil a zničil synagogu 10.11.1938 okolo 18.30 hod. Na událost vzpomínal později Karl Putz, tehdy dvanáctiletý: "Bylo zde mnoho lidí....Tehdy jsem byl příliš mladý, nerozumněl jsem, proč byla synagoga vypálena...hasiči nesměli hasit...nebyla to žádná oslava, byla to vážná věc. Lidé zde stáli, byli všichni zcela vážní...,ale nic neříkali. A mnoho lidí potom také odešlo, domnívám se, že se nechtěli dívat jak je zde vypalován chrám...Byla to zcela stísněná nálada. Lidé byli spíše vyděšeni než nadšeni...". Snad tedy tomu tak bylo. Dne 13.11.1938 nacisté vítězně oznamovali, že "Cheb je skutečně zcela judenrein" tj.očištěn od Židů. Odstraňování trosek synagogy začalo 28.11.1938 a trvalo do 28.2.1939, město Cheb za demoliční práce zaplatilo 15 157 říšských marek, přičemž dostalo od německého státu příspěvek 5 600 marek.
Ještě za války byla na místě po synagoze vybudována vodní nádrž a v osmdesátých letech zde byly bez ohledu na pietní charakter místa postaveny paneláky. Od r.2004 je na jednom z domů umístěna pamětní deska.
První dva středověké hřbitovy zanikly beze stop, v 19.století bylo nalezeno pět starobylých stél, nejstarší z r.1342, jsou uloženy v městském muzeu. Novodobý hřbitov byl založen v r.1874, nalézal se vpravo na konci dnešní ulice Osvobození. Do roku 1939 zde bylo pohřbeno na 500 zemřelých, měl rozlohu 2500 m2. Hřbitov byl devastován henleinovskou fanatickou chátrou v průběhu křišťálové noci i později. Němci zde v průběhu války zřídili muniční sklad, který vybuchl při bombardování Chebu v r.1945, čímž byla zkáza místa dokonána. Z pohřebiště není dochováno nic, později zde byly vybudovány garáže. Od r.1969 zde stojí alespoň malý památník.
Po válce byla v Chebu židovská náboženská obec obnovena, byla nově založena i v nedaleké Aši, nikoliv však původními židovskými obyvateli těchto měst, ale byla vytvořena z několika tisíc židovských přesídlenců z Podkarpatské Rusi, Slovenska a Polska. Po r.1948 však většina z nich odešla do Izraele, USA i jiných států a tyto místní židovské náboženské obce zanikly.

*židovská národnost-Československá republika byla jedním z mála států tehdejší Evropy, kde se občané mohli svobodně přihlásit k židovské národnosti (v Čechách a na Moravě se tehdy ze 117 551 osob hlásících se k židovskému vyznání přihlásilo k národnosti české, resp.československé 46,42%, k německé 31,00%, k židovské 20,27%, ostatní k národnosti jiné). Uznání židovské národnosti bylo i pragmatickým opatřením politiky čs.státu, odvádělo hlasy jiným menšinám, zejména německé a maďarské.

**Chebský pogrom, který se stal 25.3.1350, zřejmě svojí brutalitou šokoval i v tehdejší době, neboť sám římský a český král Karel IV. jej ostře odsoudil těmito slovy:"Lid města Chebu, poštván obecným bludem a v šílenství nerozvážně a v zavrženíhodném smýšlení zahubil tamže v smělosti hloupé opovážlivosti Židy, služebníky naší komory, ne bez těžké škody naší královské komory a zničil jejich věci a majetek, přece poněvadž starší města, kteří ihned, jak jsme se zřejmě dozvěděli, litovali spáchání tohoto zločinu, aby mohli opět získati milost Naší velebnosti a tomuto pobloudilému lidu najíti přístup k Naší milostivosti, dali nám a Svaté říši za tento tak spáchaný zločin plné zadostiučinění (tj.pokutu) a zasloužili si dobrotivost Naší Výsosti". Do jaké míry se panovník rozhořčil z humanitárních důvodů a do jaké míry byl rozčilen ze škody způsobené královské komoře je dodnes předmětem úvah, obecně se však soudí, že převážil důvod druhý. Je totiž skutečností, že tehdejší vládci si půjčovali od měst peníze s tím, že umoření dluhu může být provedeno při nejbližším protižidovském pogromu, kdy se město může zmocnit peněz a majetku vyloupených Židů a může zabavit domy těch, kteří budou ubiti! K tomuto druhu úvěru prokazatelně sáhl i Otec vlasti v Norimberku v r.1349 a není tedy náhoda, že tam pogrom do 3 měsíců pak skutečně "vypukl".

***Makkabi-název spolku upomíná na vůdce povstání Židů proti syrskému útlaku Judu, zvaného Makkabi (tj.doslova hebr.Palice, ale překládá se jako Kladivo), který v r.164 př.obč.l. dobyl Jeruzalém, přičemž byl očištěn a znovuzasvěcen Chrám. Události se vzpomíná o svátku chanuka (např.letos připadá na 22.-29.12.2008) a také ji připomíná píseň Mi J´mallel, jejíž hebrejský text říká: "Kdo vypoví hrdinství Izraele, kdo je spočítá? V každém pokolení židovského národa se narodí stejní hrdinové jako za časů makabejských. A v našich dnech se celý Izrael spojí a bude zachráněn."
V předválečném období bývaly pořádány i makkabiády, soutěže židovských sportovců. U židovských tělocvičných spolků se můžeme setkat ještě s názvem Hagibor, tj.hebr.Statečný.

Zdroj: Z.Procházka, Historicko-turistický průvodce č.11 Cheb město
B.Rozkošná-P.Jakubec, Židovské památky Čech
J.Chmelíková, Osudy chebských Židů
Z.Fiala, Předhusitské Čechy

Vloženo: 20.2.2007