Hühnerwasser - Schloss (Kuřivody - zámek) - Stavebně historický průzkum

Beigetragen: Administrátor

Resumé SHP - převzato ze serveru www.pruzkumypamatek.cz

Kuřívody (okres Česká Lípa) leží v centru bývalého vojenského prostoru Ralsko. Někdejší městečko bylo až do roku 1990 sídlem sovětské armády. V průběhu uplynulých destiletí došlo k úplné plošné demolici jeho zástavby, s výjimkou kostela, radnice, školy, několika domků v okrajových polohách a památkově mimořádně hodnotného zámku. Teprve odchod okupačních vojsk přinesl možnost průzkumu do té doby zcela nepřístupné stavby.
Kuřívodský zámek, stojící v západní části prostoru bývalého městečka, je monumentální trojkřídlá dvoupatrová stavba. Zámek je dosud obklopen příkopem, částečně zavodněným. Na východní straně je nízký vstupní rizalit s neobarokní terasou, která ovšem vznikla po odstranění horních pater vysoké vstupní věže. Vstup rámuje reprezentativní renesanční edikulový portál s plastickou výzdobou. Vnější výraz průčelí je renesanční, starší stavební etapy ale vcelku dobře prozrazují nepravidelnosti v dispozici a gotické kamenické články.
Počátek stavebního vývoje zámku, někdejší tvrze není jasný. Jisté je, že Přemysl Otakar II. založil v lokalitě Kuřívody město Freistadt, které ovšem kvůli politickým a nepříznivým geografickým důvodů stagnovalo. Ještě před koncem 13. století se jej proto Václav II. zbavil - daroval jej Hynkovi z Dubé. Kuřívody však v rámci rozsáhlých severočeských držav Berků z Dubé nehrály nikdy příliš významnou roli. Datace vzniku sídla není možná ani podle kamenické výbavy, které se pro první stavební fázi dochovalo jen minimum. Proto se můžeme opřít jen o formální znaky dispozice a historický rozbor okolností vzniku sídla.
Vzhledem k výše naznačeným okolnostem není příliš pravděpodobné, že by feudální sídlo v Kuřívodech založil již Přemysl Otakar II. nebo jeho syn Václav II.. Spíše se zdá, že feudální sídlo (tvrz) založil až některý z Berků z Dubé. S největší pravděpodobností se tak stalo až ve druhé polovině 14. století, kdy význam Kuřívod v rámci berkovského majetku přeci jen mírně stoupal. Mohlo to být někdy po roce 1348 (tehdy majetek získali dva bratří Hynek a Jindřich, kteří se o něj rozdělili). Stejně tak to mohlo být až na přelomu 14. a 15. století, kdy Kuřívody spolu s městečkem a hradem Jestřebím patřily Jindřichovi Berkovi.
Tvrz v Kuřívodech je bezpečně doložená až k roku 1415. Již v době před husitskými válkami existovala jako pravidelná stavba na téměř čtvercovém půdorysu ohrazená masívní (téměř 2 m silnou obvodovou zdí) s vystupující vstupní věží (ta může však být i mladší) a pravděpodobně trojdílnou obytnou budovou na západní straně. Stavba byla opevněna ještě vodním příkopem. Z kamenické výbavy je možné bezpečně první stavební fázi přiřadit jen okénko s vyžlabenou půlkruhovou archivoltou ve dvorní stěně západního křídla, rámcově datovatelné do druhé poloviny 14. století až počátku 15. století. Toto okénko je překryto nádvorní stěnou severního křídla, o kterém víme, že je pozdně gotické.
Nejstarší podoba kuřívodské tvrze zapadá do kontextu poměrně početné skupiny náročněji řešených venkovských feudálních sídel 14. století, stojících na pomyslném typologickém pomezí mezi hradem a tvrzí. Patří k rozvinutému palácovému typu tvrzí.
Pozdně gotickou přestavbu tvrze neumíme přesně datovat. Došlo k ní patrně někdy mezi léty 1460 a 1513, kdy význam Kuřívod v rámci berkovského majetku poněkud stoupl. Nelze však vyloučit, že k některým úpravám mohlo dojít až v průběhu 16. století. Starší objekt na čtvercovém půdorysu s patrně trojdílnou palácovou stavbou na západní straně a snad i s věží na východní straně byl doplněn o dvě rovnoběžná křídla - severní a jižní, svírající stísněný dvorek. Severní křídlo bylo dvoudílné podsklepené (v západní prostoře snad mohla být kuchyně - na severní fasádě je dochována výlevka), jižní křídlo bylo zřejmě jednodílné. Tato křídla sevřela stísněný vnitřní dvorek, nyní obestavěný ze všech stran. Nelze vyloučit, že až v pozdně gotickém období vznikla také vstupní věž. Z kamenické výbavy pozdně středověké stavby se dochovalo okosené ostění okénka ve východním štítovém průčelí jižního křídla, několik neurčitých článků a především náročně řešený pískovcový panel, zazděný druhotně v nadpraží renesančního portálku v přízemí východního křídla. Panel je členěn vimperkem a kolčím štítem, nesoucím erbovní znamení Berků - zkřížené ostrve. Jeho původní umístění neznáme.
Komplexní renesanční přestavba zámku proběhla asi mezi léty 1600 až 1620 za Bohuchvala Berky z Dubé a jeho manželky Kateřiny, rozené Slavatovny z Chlumu. Do tohoto období můžeme přestavbu spolehlivě datovat díky tomu, že nad vstupním portálem byly (až donedávna) zachované alianční znaky manželů. Bohuchval Berka z Dubé navíc zastával významné státní funkce - např. za vlády Fridricha Falckého zastával úřad nejvyššího purkrabí. Přestavba vtiskla zámku jednotnou renesanční podobu, přestože starší konstrukce a dispozice byly až na dílčí korekce a úpravy zachovány. Tato renesanční podoba se v hrubých obrysech dochovala dodnes.
Do severního křídla bylo vloženo nové dvouramenné schodiště s klenutými podestami a vřetenovou zdí, spojující všechna podlaží s výjimkou sklepa. Úpravy přízemí se dotkly především interiérů. Místnosti přízemí nejstaršího západního křídla byly zaklenuty křížovými klenbami. Větší místnost v přízemí jižního křídla byla rozdělena na dvě menší místnosti (které pak byly zaklenuté), možná že nově vznikla i severní (nádvorní) stěna celého křídla. Suterén severního křídla zůstal beze změn, jen jedna z místností byla podklenutá pasem, vynášejícím vřetenovou zeď schodiště ve vyšších patrech. V přízemí vznikla kromě nového schodiště jedna klenutá místnost.
Dispoziční rozvrh prvního a druhého patra byl již řešen jednotně. Zatímco první patro ještě využívalo starších stavebních konstrukcí, druhé patro bylo postaveno celé jako novostavba. Na schodiště navázala v severním křídle podesta v dvorním traktu, z níž byla v obou patrech přístupná chodba ve středním dílu západního křídla. Kromě toho byla v severním křídle vždy ještě jedna místnost. Dispozice západního křídla zůstala i v patrech trojdílná, se širšími místnostmi na krajích (jižní měla čtvercový půdorys) a užší místností a chodbou ve středním dvoutraktovém dílu. Dispozice jižního křídla v patrech opisovala dvoudílné uspořádání z přízemí.
Nad celou budovou vznikl nový renesanční krov - nad užším jižním křídlem věšadlový, nad severním a západním křídlem hambálkový, s archaickou podobou ležaté stolice. Krov původně nebyl zvalben, podélné vaznice byly zazděny do štítů - nad východními průčelími jižního a severního křídla a patrně i na obou koncích západního křídla.
Fasády zámku byly výškově sjednocené, členěné jen víceméně pravidelným rastrem oken. Nároží doplnily opěrné pilíře z kvádrů. Na vnější straně průčelí zakončovaly dřevěné profilované římsy, na vnitřní straně římsa lunetová. Bližší podobu omítek (či jejich případnou výzdobu) neznáme. Objekt vrcholil strmými střechami, zakončenými ve štítech. Okna i portálky byly jednotně řešené, s kamenným neprofilovaným pravoúhlým ostěním a profilovanými nadpražními římsami. Nejnáročnějším prvkem přestavěného zámku se stal pozoruhodný pozdně renesanční edikulový portál s toskánskými sloupy, s křídlovým štítovým nástavcem s erby.
Zámek v Kuřívodech po přestavbě představoval (přes své nevelké rozměry) velmi reprezentativní a pohodlné sídlo, odpovídající nejvyšším dobovým standardům. Po architektonické a dispoziční stránce patřil do velmi početné skupiny pravidelně řešených renesančních zámků s uzavřeným nádvořím (v redukované podobě bez arkád, které jsou nahrazeny jen chodbou ve dvorním traktu). Rovněž řešení fasád (výrazově strohých, ale monumentálních) zapadalo do kontextu českých renesančních zámků. Ze severočeského prostředí se průčelím zámku v Kuřívodech nejvíce podobá jižní křídlo zámku v blízkých Doksech. Po architektonické stránce je blízká také přestavba bývalého cisterciáckého kláštera v nedalekém Hradišti, realizovaná buď kolem roku 1580, nebo (pravděpodobněji) před rokem 1620. Jako autor se zde uvádí italský, pro Valdštejny pracující stavitel a zednický mistr Martin Ruviani. Ten byl činný také na zámku v Bělé pod Bezdězem, která byla s Kuřívodami spojena do jednoho panství. Navíc na radnici v Bělé pod Bezdězem, stavěné stejnými mistry, jako tamnější zámek, je osazen renesanční portál z roku 1613, prakticky shodný s hlavním portálem kuřívodského zámku.
Po bitvě na Bílé Hoře byl zámek Kuřívody s Bělou konfiskován, zboží koupil Albrecht z Valdštejna. Po jeho smrti 1634 jej získal František markrabě de Grana et Caretto, hrabě von Millesimo, jeho syn jej však prodal roku 1678 zpět Valdštejnům (mnichovohradišťské větvi). Ve druhé polovině 17. století byl zámek pustý. V rámci valdštejnského majetku hrály Kuřívody dvždy ruhořadou roli - byly zde byty a kanceláře úředníků, později (v 19. století) též na úřady. Díky trvalé ztrátě rezidenční funkce byl zámek výborně \"zakonzervován\" v pozdně renesanční podobě.
V barokním období bylo nejvýraznější změnou oproti renesančnímu stavu zboření renesančních štítů a zakončení střech postranních křídel valbami s falešnou mansardou. Současně byla zrušena lunetová římsa. Do velkých čtvercových místností v patrech ve východním dílu severního křídla byly vloženy hrázděné příčky (rozdělující místnosti na chodbu a vlastní místnost). Obdobně byly rozděleny místnosti v patrech jižního dílu západního křídla. V 19. století probíhaly vesměs jen nevelké úpravy utilitárního charakteru. Nejvýraznější změnou, která zásadně ovlivnila celkový vzhled budovy, bylo zboření velké vstupní věže v letech 1883 nebo 1884. Podle přízemí severního křídla byla zřízena nová pavlač. Nejvýraznějším zásahem ze závěru 19. nebo první poloviny 20. století bylo stržení renesanční klenby v místnostech přízemí jižního křídla.
Po roce 1945 a zejména po roce 1968 nastala dlouhodobá devastace objektu, způsobená přítomností okupačních vojsk Varšavské smlouvy. Objekt byl poznamenán dlouhodobě zanedbanou údržbou a nevhodnými utilitárními zásahy (výměna dveří, zazdění některých oken), které však naštěstí nezasáhly hlouběji jeho památkovou podstatu. První kroky k záchraně a rehabilitaci této jedinečné památky proběhly v roce 2000.
Zámek, bývalá tvrz v Kuřívodech je památkou prvořadého významu, jejímuž poznání až donedávna bránila přítomnost vojska. Z hlediska poznání vývoje zámecké architektury je stavba cenná zejména tím, že zůstala \"zakonzervována\" v pozdně renesanční podobě, prakticky nedotčené mladšími úpravami. Památkový význam zámku ještě zvyšuje skutečnost, že je jedním z posledních dochovaných historických objektů kdysi urbanisticky i architektonicky nesmírně cenného městečka.


Eingegeben: 18.2.2007