Ondřejov (Andreasberg) - Ondřejov ANNA KANGLEROVÁ (27.3.1920 Zlatá,Goldberg)

Přispěl: Jiří Kripner

Ondřejov

Nikdo ho nezná už a muší ptát se,
tak vo něm povim - aspoň krátce.
Hned kostel: vznášel se jak juchú
nad tisíc metrů, v čistym horskym vzduchu.

Až vod Chvalšin a vod Krumlova
bylo ho vidět v mrakách plovat.
Na podzim zas - v oudolí samá mha
a nad nim slunce svítí, jasná vobloha.

Ten kostel náš až k nebi dosahal,
jak loď na širym moři v hoře stál.
A voltář vobraz měl Marie Navštívení
- byl na korouhvích vidět každý posvícení.

Blíž kostela vidět jen vrchy kolkolem,
Knížecí Stolec, Lysý, v sedle za Chlumem
tu deset vosad bylo a každá ta ves
byla na tý korouhvi psána, jak ji zástup nes.

Kolem vsí pole, luka a pak jen lesů moře,
svět pro sebe tu na vysokej hoře.
Vodtud to šlo jen dolu zas a znovu,
do Vitěšovic, Jablonce i k Arnoštovu.

Bohatý lidi, jak je jinde znali,
byste snad u nás ani nepotkali.
Domkáři, sedláci - spíš řek bys chalupníci
a znalí, práce dbalí řemesníci.

Dělníci v lese, kramář, hospodskej - vím jisto,
každej že vyžít moh a měl tu místo.
Byl tu i kostelní a jeden mužskej sbor
a taky kutálka - no muzikanti z hor.

Pro droboť ze vsi byly tu dvě školy,
však bylo hodně dětí po vokolí.
Lehko nežilo se, ani při muzice,
zima tuhá, všady samá metelice.

Sloty, fujavice, práce do úmoru,
soužení i protivenství horu
měl den napořád, a přece jako host
bralo v něm vrch i něco pro radost.

-

Jak žila kdys ta drahá stará země,
tak domov vostal popaměti ve mně.


Vloženo: 6.2.2007