Smolné Pece (Pechöfen) - Trocha historie

Přispěl: Michal Urban

Těsně u státní hranice se Saskem, v cípu omezeném Blatenským potokem (Breitenbach) na východě a Hraničním potokem (Pechöferbach) na severu až severozápadu, ležela v nadmořské výšce 720-790 metrů malá osada Smolné Pece (Pechöfen). Zanikla bezprostředně po válce, po níž byli místní obyvatelé odsunuti do Německa a všech deset zdejších domů bylo strženo.
Název osady v češtině i němčině souvisí s převažující činností jejích prvních obyvatel, kteří pálením dřeva v milířích vyráběli dřevěné uhlí a získávali při tom jako vedlejší produkt i smůlu. Dřevěné uhlí bylo nezbytnou surovinou pro provoz okolních hutí, ve kterých se tavily rudy, smůla zase nalézala uplatnění jako mazidlo – kolomaz, v bednářství nebo i v ševcovství.
Smolné pece či milíře stávaly v místech pozdější osady už nepochybně před koncem 15. století. V roce 1497 prodal Vilém z Tetova lesní díl zvaný Gugel (dnešní Jugel je osada na druhém břehu Hraničního potoka v Sasku) osmi smolařům, aby zde mohli provozovat své řemeslo, už před tímto rokem zde však patrně získávali smůlu lidé ze saského Auerbachu. Z roku 1546 je zmínka o dolu na železnou rudu, větší rozmach hornictví pak nastal od roku 1713, kdy zde byla objevena stříbronosná žíla a také trochu cínovce. Po úpadku hornictví se obyvatelé živili paličkováním krajek a později, koncem 19. a ve 20. století, nalézali obživu také v průmyslových závodech v Potůčkách nebo nedalekém saském Johanngeorgenstadtu. Zemědělství zde bylo možné vzhledem ke klimatickým podmínkám provozovat jen ve skromném rozsahu, omezovalo se na pastevectví a pěstování brambor.
Do roku 1849 patřily Smolné Pece k jáchymovskému lesnímu panství (Walddominiu), po reformě státní správy připadly v r. 1850 spolu s dalšími 7 osadami pod střediskovou obec Potůčky. Koncem 40. let 19. století zde stálo 10 domů, v nichž žilo 100 obyvatel, sčítání z roku 1890 uvádí 10 domů a 75 obyvatel, v roce 1921 zde stálo 9 domů s 92 obyvateli a sčítání z roku 1930 zjistilo 11 domů, 17 domácností a 73 obyvatel. Přímo na hranici stával před válkou výletní hostinec Skalní sklep (Felsenkeller) přezdívaný U Krvavé kosti (Blutiger Knochen), na západním okraji osady stála myslivna. Farně patřily Smolné Pece pod Horní Blatnou, do školy chodily zdejší děti do blízkých Potůčků.
Po válce probíhal v západním okolí Smolných Pecí průzkum na uranové rudy (šachta Mír).

Pozor: Smolné Pece u Potůčků jsou v německé i české literatuře nezřídka zaměňovány za Smolné Pece (Pechöfen) u Nejdku, které ovšem spadaly pod faru v Děpoltovicích.


Vloženo: 26.11.2006