Schmiedeberg - Kallova továrna (Kovářská - Kallova továrna) - Historie
Beigetragen:
Marcela GunázerováPostavení, je bylo naprosto bezkonkurenční v regionu a jedinečné v celé republice, si vydobila firma na rybí konzervy Antonína Kally z Kovářské. Zaloena r.1910.
Továrna měla vlastní vodní elektrárnu, litografickou dílnu, truhlárnu, kovárnu, lakovnu, pilu, výrobnu dřevěných obalů, sudů a beden. Před první světovou válkou zaměstnávala na 600 lidí.
Mořské ryby dodávali obchodníci z Hamburku po eleznici větinou přes vejprtský hraniční přechod. V Kovářské je pak zpracovávali na mnoho způsobů. V rosolu a marinádě, do rybích salátů nebo jako uzenáče a pečenáče. Továrna měla 32 udících boxů, sklady na syrovou cibuli a nakládanou zeleninu, vlastní výrobnu octa jeho spotřebovali přes dvacet tisíc litrů měsíčně.
Zpracované lahůdky se expedovaly větinou v plechovkách, vyráběných přímo v závodě,. Z odstřiků, příli malých na zhotovení konzerv, se dělaly buď plechovky meních rozměrů pro jiné výrobce nebo se lisovaly pouzdra na razítkovací poduky, ličky na zmrzlinu, koláčkové stojánky pro uchycení parafínových svíček na vánoční stromeček, dětské formičky, korunkové uzávěry na láhve s pivem, odtrhávací hliníkové uzávěry apod. Z jetě meních zbytků plechu se okrajovaly a stáčely háčky na zavěování vánočních ozdob. Stejně racionálně, promyleně a úsporně se zacházelo i s odpadem z ryb. Voda, kterou se po vykostění ryby čistily a umývaly, se shromaďovala ve zvlátních nádrích. V nich se zadroval tuk, který se sbíral a prodával Schichtově mydlárně v Ústí nad Labem, zbylá odpadní voda se vyuívala jako hnojivo na pole. Kosti z ryb se suily a rozemílaly na rybí moučku.
V roce 19221 poklesl v důsledku první poválečné krize počet zaměstnanců na 200. V téme roce otevřela firma zahraniční filiálku v rumunském Temeváru. Měla pobočku i v Bohumíně. Po květnu 1945 byla do továrny, její osazenstvo tehdy činilo asi 240 osob, dosazena národní správa. v roce 1950 byla znárodněna a začleněna do n.p. Rybena jako závod č.14. v rámci tohoto podniku to byl největí provoz, ale ne na dlouho v lednu 1952 byl uzavřen. V části továrních budou sídlí od roku 1958 odtěpný závod podniku Elektro přístroj Praha Modřany.
Úspěch Antonína Kally inspiroval E. Leinerta, rovně z Kovářské, v prvním desetiletí 20. století k zaloení podobného podniku. Specializoval se na konzervaci sardinek, sardelové pasty a kaviáru. Zdá se, e se mu rovně dařilo v roce 1938 zaměstnával přes 100 lidí. Po roce 1945 u jeho výroba nebyla odnovena.
Z publikace Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku z ediční řady nakladatelství Městské knihy s. r. o. (kráceno)
odkaz: http://www.mestskeknihy.cz/cs/books.php
Eingegeben: 4.11.2006 
