Kovářská - Kallova továrna (Schmiedeberg - Kallova továrna) - Historie

Přispěl: Marcela Gunázerová

Postavení, jež bylo naprosto bezkonkurenční v regionu a jedinečné v celé republice, si vydobila firma na rybí konzervy Antonína Kally z Kovářské. Založena r.1910.

Továrna měla vlastní vodní elektrárnu, litografickou dílnu, truhlárnu, kovárnu, lakovnu, pilu, výrobnu dřevěných obalů, sudů a beden. Před první světovou válkou zaměstnávala na 600 lidí.

Mořské ryby dodávali obchodníci z Hamburku po železnici většinou přes vejprtský hraniční přechod. V Kovářské je pak zpracovávali na mnoho způsobů. V rosolu a marinádě, do rybích salátů nebo jako uzenáče a pečenáče. Továrna měla 32 udících boxů, sklady na syrovou cibuli a nakládanou zeleninu, vlastní výrobnu octa jehož spotřebovali přes dvacet tisíc litrů měsíčně.

Zpracované lahůdky se expedovaly většinou v plechovkách, vyráběných přímo v závodě,. Z odstřižků, příliš malých na zhotovení konzerv, se dělaly buď plechovky menších rozměrů pro jiné výrobce nebo se lisovaly pouzdra na razítkovací podušky, lžičky na zmrzlinu, koláčkové stojánky pro uchycení parafínových svíček na vánoční stromeček, dětské formičky, korunkové uzávěry na láhve s pivem, odtrhávací hliníkové uzávěry apod. Z ještě menších zbytků plechu se okrajovaly a stáčely háčky na zavěšování vánočních ozdob. Stejně racionálně, promyšleně a úsporně se zacházelo i s odpadem z ryb. Voda, kterou se po vykostění ryby čistily a umývaly, se shromažďovala ve zvláštních nádržích. V nich se zadržoval tuk, který se sbíral a prodával Schichtově mydlárně v Ústí nad Labem, zbylá odpadní voda se využívala jako hnojivo na pole. Kosti z ryb se sušily a rozemílaly na rybí moučku.

V roce 19221 poklesl v důsledku první poválečné krize počet zaměstnanců na 200. V témže roce otevřela firma zahraniční filiálku v rumunském Temešváru. Měla pobočku i v Bohumíně. Po květnu 1945 byla do továrny, jejíž osazenstvo tehdy činilo asi 240 osob, dosazena národní správa. v roce 1950 byla znárodněna a začleněna do n.p. Rybena jako závod č.14. v rámci tohoto podniku to byl největší provoz, ale ne na dlouho – v lednu 1952 byl uzavřen. V části továrních budou sídlí od roku 1958 odštěpný závod podniku Elektro přístroj Praha Modřany.

Úspěch Antonína Kally inspiroval E. Leinerta, rovněž z Kovářské, v prvním desetiletí 20. století k založení podobného podniku. Specializoval se na konzervaci sardinek, sardelové pasty a kaviáru. Zdá se, že se mu rovněž dařilo – v roce 1938 zaměstnával přes 100 lidí. Po roce 1945 už jeho výroba nebyla odnovena.



Z publikace Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku z ediční řady nakladatelství Městské knihy s. r. o. (kráceno)

odkaz: http://www.mestskeknihy.cz/cs/books.php

Vloženo: 4.11.2006