St. Joachimsthal - Uranfabrik (Jáchymov - továrna na uranové barvy) - Trocha historie

Beigetragen: Michal Urban

Že se vcelku nevzhledný černý smolinec mění při zvětrání na paletu sekundárních minerálů, které hrají všemi barvami, věděli horníci v Jáchymově už dávno. Až na počátku 19. století však kohosi napadlo, že do té doby bezcenný odpad, který se válel na haldách jáchymovských dolů, by se dal dobře zužitkovat – a to právě k výrobě žlutých a zelených, ale také oranžových a černých barev, jimiž se poté vylepšoval vzhled výrobků ze skla a porcelánu.
Zpočátku se uranové barvy vyráběly podomácku, avšak od října 1855 (podle jiných pramenů v roce 1854 nebo až 1858) začala v Jáchymově výroba uranových barev ve velkém, v nově zřízené továrně na uranové barvy, která stávala v dolní části města poblíž ústí dědičné štoly Daniel a téměř naproti pozdějšímu hotelu Radium Palace. Pro tovární účely využil erár budovu dřívější staré huti. Metodu průmyslové výroby uranových barev vypracoval český chemik a profesor příbramské báňské akademie Adolf Patera, který měl původně pověření c.k.rakousko-uherského mincovního úřadu vypracovat metodu ke stanovení obsahu uranu v různých látkách. Zavedení výroby uranových barev uchránilo jáchymovské doly před jejich uzavřením, k němuž se v polovině 19. stoleté už už schylovalo, a nastartovalo uranovou éru města, která s mnoha peripetiemi skončila v roce 1965 uzavřením posledního uranového dolu, ale která v podobě využití radonu k léčebným účelům trvá dodnes.
Jáchymovské uranové barvy odebíraly ve velkém podkrušnohorské porcelánky a sklárny, jimž se nová technologie vyplácela – o jiskřivě žluté uranové sklo, které má v dopadajícím světle jinou barvu než ve světle procházejícím, byl velký zájem a výrobky sklízely i mnohá ocenění na světových výstavách. Díky této poptávce prudce stoupala i cena uranu a barev z něj zhotovených. Během deseti let (1842-1852) vyrostla cena uranu ze 42 zlatých za jeden centnýř (56 kg) na 500 zlatých. Výrobní cena jedné libry uranové žluti činila něco přes jeden zlatý, kdežto prodejní cena se pohybovala mezi deseti a dvanácti zlatými. Na přelomu 19. a 20. století se v Jáchymově těžilo kolem 50 tun uranové rudy za rok a uranových barev se vyrobilo 113 centů v hodnotě 242 418 zlatých. Celkem se v 19. století (do roku 1898) vyrobilo v továrně kolem 160 tun uranových barev za přibližně 3 miliony zlatých.
Továrna na uranové barvy našla další uplatnění na počátku 20. století poté, co byly v Jáchymově v roce 1906 zřízeny radiové lázně, první na světě. Úspěšnost léčby radioaktivní vodou vedla k tomu, že v továrně bylo v roce 1908 zřízeno několik lázeňských kabin, do nichž se přiváděla voda z dolu Werner (později Rovnost) nad Novým Městem, tedy ze vzdálenosti několika kilometrů. I proto pak v těsné blízkosti továrny začala vznikat lázeňská čtvrť.
Není také bez zajímavosti, že o objev radia, který položil základ dalšímu rozkvětu Jáchymova, se zasloužila právě továrna na uranové barvy – tento nový prvek (spolu s poloniem) izolovala Maria Sklodowska-Curie z odpadu, který jí továrna zaslala (na žádost francouzské Académie des Sciences zaslané její rakouskouherské kolegyni ve Vídni, tohoto odpadu bylo údajně přes 60 tun). Továrna na uranové barvy pak měla v letech kolem první světové války světový monopol na výrobu radia.
V období hospodářské konjunktury po první světové válce se dodávka uranové rudy do továrny rychle zvyšovala. V roce 1927 zde byla postavena druhá výrobní linka a v tomto roce se zde vyrobilo 21,1 tuny uranových barev a 2031 miligramů radia, v roce 1929 pak 23,3 tuny uranových barev a 3521 miligramů radia.
Výroba uranových barev a radia byla v Jáchymově ukončena v roce 1939, kdy byla továrna německými úřady dána do likvidace a počátkem roku 1940 zbourána. Toto datum tak lze využívat alespoň k přibližné dataci některých snímků Jáchymova – na fotografiích do roku 1939 ještě továrna stojí, poté už je na jejím místě jen prázdný prostor, dnes lázeňský park.
Nacistické Německo se poté sice o jáchymovské uranové doly intenzivně zajímalo i po celou 2. světovou válku a plánovalo jejich velké rozšíření, ale jeho zájem se už soustředil na jiné cíle než na výrobu uranových barev, a to na využití uranových rud pro výrobu atomové bomby. Tyto plány pak uskutečnily po válce Jáchymovské doly se svými sovětskými „experty“, ale to už je jiná kapitola.


Eingegeben: 8.10.2006