Irrgang (Bludná) - Historie
Beigetragen:
Michal UrbanVíska Bludná (Irrgang), leící v tisícimetrové nadmořské výce na návrí mezi údolím Černé a údolím Bystřice při silnici mezi Horní Blatnou a Boím Darem, byla v minulosti typickým roztroueným osídlením, které nikdy nenabylo podoby uceleného správního celku. Jednotlivé domy na Bludné (a v přilehlém Totenbachu) toti katastrálně spadaly částečně pod Potůčky, částečně pod Pernink a částečně pod Rýovnu.
S tím souvisí i potí při stanovování velikosti osady z jednotlivých pramenů toti není vdy jasné, o které části Bludné mluví. Podle často velmi nepřesného Heimatbuch Landkreis Neudek (1978) zde před válkou stálo 14 domů patřících k Potůčkům, 12 domů spadajících pod Pernink a jeden dům přináleející k Rýovně, tedy celkem 27 domů, v nich mělo v roce 1930 ít 81 obyvatel. Tento počet obyvatel se vak nepochybně vztahuje jen k potůčkovské části, čemu nasvědčují údaje z Chytilova místopisu (1921). Podle nich měla potůčkovská část 12 domů se 75 obyvateli a perninská 20 domů se 110 obyvateli; kromě toho Chytil zmiňuje i samotu Bloudilka bez počtu obyvatel, jí má zřejmě na mysli jeden dům na katastru Ryovny. Chytilovým datům jsou blízké i údaje z Ottova slovníku naučného, který říká, e v roce 1890 jedenáct domů na Bludné s 106 obyvateli náleelo Breitenbachu (Potůčkům) a 21 domů se 147 obyvateli spadalo pod Pernink. A rovně Sommer (1847) udává, e na Bludné (tehdy jetě leící na území jáchymovského lesního dominia k. k. Montan-Wald-Dominium, jeho západní část, s výjimkou katastru Horní Blatné, připadla po reformě správní správy v polovině 19. století Potůčkům coby správnímu centru pro 8 okolních osad) ilo 101 lidí v 9 domech, zatímco v části spadající pod ostrovské panství (později na katastru Perninku) ilo 116 lidí ve 14 domech. Lze tedy soudit, e vrcholu počtu obyvatel (kolem 250) dosáhla Bludná koncem 19. století a později ji obyvatel ubývalo. Do dnení doby se dochovaly pouze dva domy jeden na katastru Ryovny a druhý na katastru Perninku; vechny ostatní po válce zmizely. Objevil se ovem i jeden nový ten vak vznikl jen jako kulisa pro nedávné natáčení filmu Na větrné hůrce.
Kdy přesně osídlení Bludné vzniklo, není známé, je vak nepochybně starí ne vznik Horní Blatné (1532) a souvisí s nálezy rud v okolí, předevím rud cínu a eleza. Po větinu 15. a v první polovině 16. století probíhala přímo těmito místy státní hranice mezi Královstvím českým a Saskem, resp. mezi schwarzenberským panstvím na severu a ostrovským panstvím hrabat liků na jihu. Dokud se tyto dříve téměř liduprázdné hraniční hvozdy nestaly předmětem zájmu prospektorů kovů, přesný průběh hranice nikoho příli nevzruoval. Jakmile vak zde byla objevena bohatá loiska nerostů, objevily se i spory o vytyčení hranic. Podle některých pramenů s tím můe souviset i německý název osady Bludná (ze slov Irrung = mýlka, omyl a Umgang = hraniční obchůzka). Podle jiných výkladů název vznikl ze zklamání prospektorů, kteří při hledání cínovcových il narazili pouze na elezo (slovo Irrgang by se pak dalo přeloit jako bludná íla).
A u byl původ názvu jakýkoli, nesporné je, e ji v roce 1531 propůjčili Albrecht a Krytof Tetovtí z Tetova (v majetku Tetovských bylo schwarzenberské panství od r. 1425 do r. 1533, kdy je prodali saským kurfiřtům) starý Irrgang na 15 let těařům, kteří dreli důl ji předtím, a to Asmanu Blankenfeldovi, Markétě z Rochau, dědicům Krytofa z Rochau a Jiřímu z Lipska. To by podle Jangla (1975) mohlo znamenat, e předelá propůjčka byla udělena rovně na 15 let, tedy zhruba v letech 1515-1516. Navíc sám název starý Irrgang nasvědčuje tomu, e dolování zde bylo starího data. Vzniklo zde patrně i větí osídlení, jak dokazuje skutečnost, e se odtud přestěhovalo 7 rodin do nově zakládané Horní Blatné. Prvními osadníky Bludné byli zřejmě horníci ze Saska, zvlátě z okolí Schneebergu, kteří po svém roditi pojmenovali i jeden z důlních okrsků na severozápad od Bludné, jemu dali název Schneebergl (Sněná hůrka).
Koncem roku 1546 přiměl český král a pozdějí císař Ferdinand I. saského kurfiřta Mořice, aby mu postoupil na rudy bohatou jiní část schwarzenberského panství. Státní hranice se poté posunula na sever do míst, kde je dodnes, a z původní hranice mezi Čechami a Saskem se stala vnitrostátní hranice oddělující ostrovské likovské panství od jáchymovského lesního dominia. Tato hranice (nazývaná také stará likovská, schwarzenberská nebo kurfiřtská) přitom probíhá právě Bludnou zhruba podél silnice Horní Blatná Bludná, kde se stáčí směrem na jihovýchod a běí dále po hřebeni mezi Ryovnou a Hřebečnou a odtud přes pičák na Boí Dar. Hranice je dosud zčásti vyznačena starými patníky.
Hornická činnost na Bludné musela mít v 16. století i později obrovský rozsah, o čem svědčí přečetné zbytky důlních prací jak přímo v osadě, tak předevím na západ a sever od ní. K pohonu důlních a hutních zařízení byla pouívána voda z Blatenského příkopu budovaného od roku 1540, který v Bludné obtéká větinu hlavních děl. Z cínových dolů patřily k nejbohatím doly na Sněné hůrce (např. Zuzana, Heiliger Geist Svatý Duch), tola Ochsenstollen (Volská; je zaznamenána dokonce na Müllerově mapě Čech z r. 1720) a doly Reicher Trost (Bohatá útěcha), Edler Pelz (Drahá koeina) a Georg; těba na nich ovem ustala ji větinou koncem 18. nebo počátkem 19. století. Delí trvání mělo dolování na eleznou rudu - krevel, který zde tvořil mohutné výplně Bludenské íly dosahující mocnosti a 18 metrů. Hlavními elezorudnými doly byly Hilfe Gottes (Pomoc Boí) zaloený v r. 1562 a Nanebevzetí Panny Marie, oba leící v části Bludné zvané Totenbach, a Gustav přímo v Bludné. Pokusy o těbu elezných rud, která probíhala v hloubkách a 200 metrů, se uskutečnily jetě během 1. světové války a krátce po ní. Důl Pomoc Boí tehdy patřil plzeňským kodovým závodům.
Kromě hornictví se obyvatelé Bludné v minulosti ivili zejména typickými krunohorskými výrobami paličkováním krajek a itím rukavic, část z nich nacházela obivu také ve větích obcích v okolí, například v továrně na výrobu hliníkových lic v Potůčkách. Na Bludné byla ji od roku 1820 kola. V letech 19041945 se kolní učebna nacházela v domě č. 6 v potůčkovské části. V posledních letech se ve kole učilo jen deset dětí. Na domu číslo 5 v části patřící Perninku se nacházela zvonová stolice s modlitebním zvonem.
Eingegeben: 4.8.2006