Babiny (Babiny) - Historie
Beigetragen:
Milan Fred PitěkBabiny I. (Babina A) - 550 m n. m. Ves byla zaloena koncem 12. století. Z královského majetku přela do rukou praských biskupů. Roku 1335 získal ves kláter augustiánů v Roudnici n. L., od roku 1399 ji měl v drení Jan z Kamýka. Později patřila k liběickému panství. Od roku 1990 patří k obci Taov ji jen katastrální území, protoe ves zanikla v roce 1980, kdy se oblast stala vojenským výcvikovým prostorem.
Zaniklá obec na jiním úpatí Babinského vrchu (626 m n. m.), jedna z nejvýe poloených v Českém středohoří. Rozprostírala se při křiovatce silnic Ovčárna - Čeřenitě - Lbín. Hledíme-li dnes s jistou nostalgií na zdejí zarostlé základy a zbořenitě domů, sotva si připustíme, e se jednalo o plně ivotaschopné podhorské sídlo celkem sluné velikosti.
K zaloení Babin dolo patrně ji koncem 12. století. Byly nejprve královským majetkem, pak patřily postupně praským biskupům, roudnickým augustiniánům, přísluníkům rodu Kamýckých, litoměřickým minoritům a dalím vlastníkům, kteří se tu poměrně rychle střídali. V 16. století připadla ves liběickému panství; jedna její část také patřila městu Litoměřice. V roce 1630 získala Babiny litoměřická jezuitská kolej, po zruení jezuitského řádu v roce 1773 připadla ves královské komoře. V roce 1830 tu ve 22 domech ilo 125 obyvatel, ve velké větině německé národnosti. Do roku 1869 počet lidí jetě stoupl na 170, pak se ji příznivá tendence začíná obracet. Babintí ve zdejích obtíných podmínkách nalézali nelehký zdroj obivy zejména v dobytkaření, omezeně v ovocnářství a polaření. Děti docházely do koly v nedalekém Čeřeniti.
Vliv zemědělství i přímé ničení rostlin vyústily v postupnou devastaci jedinečných a věhlasných tzv. babinských orchidejových luk v okolí obce, hostících mnoství vzácných druhů rostlin, zvlátě z čeledi vstavačovitých. Na tyto unikátní lokality upozornil roku 1904 ve svém díle České středohoří profesor Univerzity Karlovy Karel Domin. Jen jejich nepatrný zbytek je dnes zahrnut do území přírodní památky Babinské louky (41 ha), zřízené v roce 1993. Ochranný reim sleduje jako hlavní cíl zachování populace kriticky ohroeného druhu zvonovce liliovitého (Adenophora liliifolia).
Pět let po skončení druhé světové války přeívá v Babinách u jen 6 lidí. Po vyhnání německého obyvatelstva není vesnice dosídlena; kromě jediného domu je zbořena a stává se součástí vojenského cvičitě. Na přelomu 20. a 21. století je v souvislosti s ruením litoměřické posádky cvičitě oputěno.
Eingegeben: 17.7.2006 
