PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Lísková (Haselbach) - Lísková

Přispěl: Vladimír Minařík

zaniklá vesnice na staré obchodní stezce z Domažlic přes Klenčí do Bavorska, přímo při německé hranici v místech kde naše území opouští Nemanický potok. Ves vznikla na počátku 17. století, k Čechám však připadla až úpravou hranic v roce 1708. Před válkou zde stálo 50 usedlostí a byl zde významný hraniční přechod.

Po roce 1945 byla ves vysídlena a hraniční přechod uzavřen. Definitivně pak ves zanikla v 1. polovině 50. let po zřízení hraničního pásma kdy byly všechny objekty včetně staré celnice zbořeny. Až do roku 1990 tudy pak procházela pouze silnice do běžně nepřístupných Nemanic, lemovaná ve směru k hranici mohutnými zátarasy.

Po roce 1990 byl hraniční přechod obnoven, dnes poměrně frekventovaný. Zástavba někdejší vsi zmizela prakticky beze stop, i vzhledem k tomu že celý její prostor byl po roce 1990 upraven výstavbou nové celnice a dalších objektů.

Vloženo: 3.5.2006



Komentáře a upřesňující informace


Historie [Kamila Angelovová 12.10.2012 20:30] | Reagovat
Lísková (původním jménem Haselbach) dostala své jméno podle Lískoveckého potoka (Haselbach), který vesnicí protéká. Osada byla založena v polovině 16. století furtským pohraničním velitelem Jörgem Pfeilem na staré obchodní stezce do Arnsteinu. Lísková patřila do druhé poloviny 18. století k Bavorsku, pak připadla k českým zemím, k Rakousku-Uhersku. V letech 1822 byla vybudována nová císařská silnice, která vedla středem roztroušené vesnice. V té době byl u hranice postaven hraniční přechod s novou celnicí. V Lískové byla postavena řada provozů, které se specializovaly na výrobu zrcadel. V roce 1930 ve vsi stálo 56 domů a žilo 449 obyvatel. Ve vesnici byla postavena česká a německá škola, pošta, poštovní spořitelna, celnice, hospoda Buchaeur a restaurace „K Horšovskému Týnu“, otevřena kavárna u Pschererů, dvě řeznictví, tři obchody s potravinami, prodejna tabáku, obchod s obuví (Baťa) a pekařství. Pracovali zde zemědělci, tesař, kolář, kovář, kloboučník, holič, obuvník, krejčí, malíř, zahradník a porodní bába. Z průmyslových budov na území obce můžeme jmenovat mlýn, cihelnu a provozovny na výrobu zrcadel. Na počátku druhé světové války byla hranice Čech posunuta až k Havlovicím u Domažlic. Lísková tak byla znovu začleněna na několik let do německého území. V roce 1945 v Lískové stálo 76 domů. Na konci války byly hranice vráceny na předválečnou linii a tak zůstaly až dodnes. V roce 1946 museli Lískovou opustit téměř všichni její obyvatelé i ti, jejichž rodiny zde žily po generace. Na Lískové zůstaly pouze dvě česko-německé rodiny. Obec byla částečně dosídlena novými obyvateli. Z celkových 76 domů se po válce na nějakou dobu podařilo dosídlit 20 domů. Bohužel ostatní objekty na Lískové sloužily spíše jako zásobárna stavebního materiálu pro obyvatele z okolních vesnic. Tím docházelo k postupné likvidaci budov ještě před samotnou demolicí v roce 1956. Před postavením železné opony lidé využívali Lískovou jako místo, kde bylo snadné ilegálně překročit státní hranici. Někdy se oficiálně nastěhovali do domů, které stály u hranice, a pak tajně v noci utekli do Německa. Asi v roce 1951 museli poslední původní obyvatelé Lískové opustit obec. V roce 1956 došlo k demolici většiny budov na Lískové (krátkou dobu stála ještě celnice, česká škola, vila Dr. Birka a sklárna Mühllou). Prostor bývalé obce se stal na několik desetiletí pro všechny lidi kromě pohraniční stráže nedostupný. Až v roce 1990 byly hranice znovu otevřeny. Pohled na zničené místo byl pro většinu obyvatel smutným obrazem pohnuté historie této obce na česko-německých hranicích, kde spolu lidé obou národností žili před válkou bezkonfliktním životem. Po revoluci zde byla vybudována benzínová pumpa, restaurace, tržiště a obchody. Od vstupu České republiky do Shengenského prostoru hranice přestala viditelně existovat. Každý má dnes možnost vstoupit do prostoru Lískové a uctít památku této obce.
Současné informace o akcích na Lískové [Kamila Angelovová 14.7.2013 22:53] | Reagovat
http://www.liskovahaselbach.cz/
"Deutsche" Geschichte bis 1946 [Gruber Markus 27.5.2015 15:44] | Reagovat
Zur "deutschen" Geschichte von Haselbach (Lísková) bis 1946 sind Ergänzungen nötig. Haselbach war der älteste Ort der späteren Pfarrei Wassersuppen (Nemanice) und bestand schon in der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts. Damals war es bayerisch und sollte zusammen mit Schmalzgruben (Nemaničky) und Höll (heute deutsch) als ein militärischer Stützpunkt die Grenze zu Böhmen gegen die Choden sichern. Bald aber wurde Haselbach ein Bauerndorf, das 1766 endgültig zu Böhmen kam. 1839 hatte das Dorf 23 Häuser und 214 Einwohner, 1862 schon 37 Häuser und 662 Einwohner, 1930 dann 56 Häuser mit 449 Einwohnern und 1945 sogar 76 Häuser. Haselbach war eine eigene politische Gemeinde, zu der Heinrichsberg (Jindřichova Hora), Schmalzgruben und Sophienthal (Černá Řeka) gehörten (insgesamt 1.002 Einwohner im Jahre 1921). Seinen Aufschwung verdankte Haselbach dem Bau der Staatsstraße von Waldmünchen nach Klentsch 1822, denn dadurch wurde es Grenzübergang. Außerdem errichtete man ab 1817 die ersten Glasschleifen entlang des Schwarzbaches, und schließlich gab es dort etwa 19 einzelne Werke, in denen Glas poliert und veredelt wurde. Um 1900 ging dieser Wirtschaftszweig aber allmählich ein. 1917-19 erwarb der jüdischstämmige Fabrikant Richard Österreicher aus Wassersuppen die Gebäude. In den 1930er Jahren blühte Haselbach: Neben einer deutschen und einer tschechischen Schule gab es hier ein vornehmes Café (Pscherer) mit Biergarten und mehrere Geschäfte, z.B. für die Bata-Schuhe. Auch der Schmuggel, das „Paschen“, war beliebt. Jedoch war Haselbach ein Ort voller Gegensätze, weil es viele arme Familien gab. Diese wohnten in den aufgegebenen Glasschleifen oder hoch oben im Wald in ausrangierten Eisenbahnwaggons. Dort, am mystischen Bartl-Felsen, hatte angeblich der Teufel seinen Fußabdruck hinterlassen. Ein Kuriosum mitten im Dorf, an der Abzweigung nach Wassersuppen, war der Obelisk, vermutlich eine alte Grenzmarkierung. Am 15.8.1932 wurde im oberen Dorf die Kapelle eingeweiht, obwohl man für Taufen, Hochzeiten und Beerdigungen weiterhin nach Wassersuppen in die Kirche ging. Nach den erheblichen Spannungen der 1930er Jahre (die Verwaltung war tschechisch, die Bevölkerung mehrheitlich deutsch) kam die Gemeinde 1938, wie viele andere Orte, zum Landkreis Waldmünchen und somit zum Deutschen Reich. Ende April 1945 war auch Haselbach von den Kriegsereignissen betroffen, da die Wehrmacht sich im Bereich der Glasschleifen und bei Sophienthal verteidigte. Nach der Vertreibung der deutschen Bevölkerung wurde der Ort im Jahre 1956 endgültig zerstört und erlebte erst 1989/90 seine Wiederauferstehung.
Quelle: Markus Gruber, Wassersuppen-Mauthaus-Haselbach (Nemanice-Mýtnice-Lísková), Waldmünchen 2012, S.24-26
 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 86 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist