Zwittermühl (Háje) - historie

Beigetragen: Michal Urban

Obec Háje ležela v údolí Èerné (Schwarzwasser) mezi Rýžovnou (Seifen) a Luhy (Jungenhengst) v nadmoøské výšce kolem 900 m. V pramenech je zmiòována k roku 1536, kdy zde mìl stát jeden dùm, koncem 18. století zde podle Schallerovy Topografie Království èeského bylo 19 stavení a k roku 1872 je uvádìno 29 domù s 302 obyvateli. Už na poèátku 20. století však poèet obyvatel obce zaèal klesat – roce 1921 zde žilo 265 lidí v 35 domech a pøed druhou svìtovou válkou se poèet obyvatel pohyboval kolem 250. Podle adresáøe Èeskoslovenské republiky z r. 1934 pùsobili v Hájích, spadajících územnì pod Potùèky, jako živnostníci dva hostinští, jeden øezník a jeden truhláø. Po odsunu nìmeckého obyvatelstva se obec brzy prakticky vylidnila. V roce 1950 v ní žilo už jen 36 lidí a v 60. letech Háje pøestaly v podstatì existovat. V souèasnosti zde stojí pouze jedna lovecká chatka v areálu bývalé školy a místo, kde obec stávala, již není uvádìno ani na nìkterých podrobných mapách.

Historie Hájù i nìmecký název obce úzce souvisí s hornictvím. Slovo Zwittermühl totiž znamená ruèní mlýn na drcení cínové rudy (cvitru). Toto pojmenování zároveò naznaèuje, že osídlení v prostoru Hájù vzniklo už døíve než ve 30. letech 16. století a že patøilo v této èásti Krušných hor k nejstarším. Mlýny zvané Zwittermühl se totiž v oblasti Krušných hor i Slavkovského lesa používaly pøevážnì jen do poèátku 16. století, kdy byly postupnì nahrazeny tzv. mokrými stoupami. Je proto pravdìpodobné, že k osídlení Hájù, spojenému s rýžováním a tìžbou cínových rud, došlo již nejpozdìji na pøelomu 15. a 16. století, možná však ještì døíve, jak naznaèuje už k r. 1380 doložené dolování na cín na nedalekém Pískovci (Schwimmiger).

Háje ležely zpoèátku na území schwarzenberského panství podél významné støedovìké komunikace, která spojovala mìsta Schwarzenberg a Breitenbrunn s ostrovským panstvím Èeského království. Tato oblast, která již od roku 1212 náležela k Èeskému království, v následujících staletích støídavì patøila k Sasku a Èechám. K pøesnìjšímu vymezení hranic došlo v roce 1459 na základì tzv. chebské smlouvy mezi králem Jiøím z Podìbrad a saským vévodou. Jižní èást schwarzenberského panství pøitom roku 1459 pøipadla Sasku jako vìno pøi svatbì dcery Jiøího z Podìbrad Zdenky s vévodou Albrechtem III.. V letech 1425–1533 spravovali panství Schwarzenberg páni z Tetova, jejichž dìdici v r. 1533 prodali panství saskému kurfiøtu Johannu Friedrichovi, zakladateli Horní Blatné a Božího Daru. V té dobì také došlo k vymezení blatenského a božídarského dùlního revíru, pøièemž Háje ležely právì na jejich hranici. Už v roce 1546, bìhem šmalkaldských válek, však èeský král Ferdinand I. pøimìl saského vévodu a pozdìjšího kurfiøta Moritze, aby mu jižní èást panství s mìsty Horní Blatnou a Božím Darem – a také s osadou Háje – postoupil zpìt (tzv. pražská dohoda z 14. 10. 1546).

Nejstarší období dìjin Hájù úzce souviselo s tìžbou cínových a støíbrných rud. Doly na cínovec se nacházely jednak sz. od Hájù smìrem na Pískovec a Podlesí, jednak na jih od obce smìrem na Bludnou, kde jsou dodnes patrné hluboké propadliny po dolování na pásmu Zuzana. K nejvýznamnìjším støíbrorudným dolùm patøily doly Boží požehnání (Segen Gottes) na sz. okraji Hájù na svahu vrchu Èupøina (Zottenberg) a pøímo v Hájích ležící dùl Svatá Trojice (Heilige Dreifaltigkeit), oba známé již z konce 16. století. Podobnì jako na dalších místech v okolí Horní Blatné a Potùèkù se zde tìžily také rudy kobaltu, které se používaly k výrobì modré barvy. Ta se v Hájích vyrábìla již zøejmì v 70. letech 16. století.

K vyèerpání nejbohatších povrchových partií dolù však došlo již koncem 16. století. V dùsledku Tøicetileté války a následné rekatolizace spojené s hromadnou emigrací protestantského obyvatelstva do sousedního Saska se úpadek zdejších dolù ještì prohloubil, a zaèínají se proto rozvíjet pr Krušnohoøí typické náhradní formy obživy – krajkáøství, øezbáøství, zpracování kùží aj. Urèité oživení dolování nastalo ve druhé polovinì 18. století, kdy byla v údolí Èerné zaražena významná štola Gotthold (1758). Hornická èinnost probíhala s pøestávkami prakticky po celé 19. století i na poèátku 20. století. Ve druhé polovinì 19. století pøitom tìžbu støíbrných a kobaltových rud vystøídala tìžba rud bismutu. U dolu Segen Gottes byla v 80. letech 19. století v provozu stoupovna a gravitaèní úpravna, roèní tìžba se pohybovala okolo deseti tun bismutu. V r. 1885 byli na dole zamìstnáni dva dozorci a 27 dìlníkù, v r. 1890 to již bylo dokonce 57 dìlníkù, v roce 1913 pak 32 horníkù (Koøan 1988, Bufka, Velebil 2002). V období kolem první svìtové války, kdy dùl Segen Gottes vlastnil hrabì Ernst Sylva-Taroucca, se do popøedí zájmu dostaly i uranové rudy. O jejich tìžbu se s nevelkým úspìchem pokoušela ve 20. letech minulého století i Akciová spoleènosti pro výrobu radia a jiných kovù v Praze, jejímž majoritním vlastníkem byla Živnobanka. Bìhem druhé svìtové války byla tato spoleènost zaøazena do mamutího koncernu Reichswerke AG für Berg– und Hüttenbetriebe Hermann Göring.

Krátce po ukonèení druhé svìtové války (od roku 1946) se v Hájích, stejnì jako na øadì dalších míst na Jáchymovsku, zaèal angažovat n. p. Jáchymovské doly, který – ve snaze nalézt uranové rudy – obnovil vìtšinu historických dùlních dìl a vyrazil zde i øadu dalších štol a šachet. Nejpozdìji od bøezna 1947 stál v Hájích pracovní tábor, který byl vybudován v areálu staré školy a ve kterém byli umístìni nìmeètí váleèní zajatci. (Bufka, Velebil 2002). Dùlní práce, které dosáhly do hloubky témìø 200 metrù, probíhaly až do poloviny 50. let, po roce 1964 byly obì hlavní denní jámy dolu Segen Gottes zasypány. Pozùstatky hornické èinnosti (haldy, propadliny) jsou v okolí šachty Segen Gottes, štoly Gotthold èi jámy Wilhelm dodnes dobøe patrné.


Eingegeben: 22.3.2006