Libkovice (Liquitz) - Historie

Přispěl: Jana Sýkorová

Obec Libkovice se rozkládala na Lomském potoce při severovýchodním okraji okresu Most a do roku 1960 náležela do okresu Teplice. Na jihozápadě sousedila s Mariánskými Radčicemi, na jihovýchodě ležel Jenišův Újezd a na severovýchodě Lom.

Název obce vznikl z osobního jména a označoval „ves lidí Líbkových (Ľubkových)". Měl různé tvary: Lubcouiz(e), Lubcowitz, Luczkowicz, Lucwicz, Likwjcze, Liqiutz.

Okolí Libkovic bylo osídleno už v mladší době kamenné lidem s kulturou lineární a vypíchané keramiky (5500 - 4200 př. n. 1.). Kolem 4000 př. n. 1. se zde usadili nositelé jordanovské kultury. Katastr Libkovic byl osídlen i kulturou únětickou (2000 - 1500 př. n. l.) a knovízskou (1250 - 900 př. n. 1.). Novějšího data jsou nálezy pohřebiště a sídliště laténské kultury (400 - 50 př. n. 1.) a hrobů z mladší doby římské (250 - 300 našeho letopočtu).

Libkovice jsou poprvé zmiňovány již k roku 1186, a to ve sporné darovací listině knížete Bedřicha, jíž mj. potvrdil špitálu sv. Jana Jeruzalémského i předchozí zisk řady vesnic, včetně Libkovic. Kolem roku 1240 koupil Slávko, opat oseckého kláštera, od svého příbuzného Václava z rodu Hrabišiců část vsi Lubcowitz se dvěma mlýny, vinicí, lesíkem a rybníčkem. Zdá se, že teprve tehdy byla podstatná část obce připojena k majetkové doméně oseckého kláštera a nikoli kolem roku 1209, jak dokládá listinné falsum z této doby. V majetku kláštera v Oseku zůstala ves až do roku 1848.

V polovině 18. století bylo v Libkovicích evidováno 45 hospodářů, z nichž 31 obdělávalo více jak 15 strychů půdy. Kromě nich zde působil i tkadlec, švec, krejčí a 2 mlynáři. Do roku 1787 se zvýšil počet domů na 71 a počet obyvatel do roku 1833 stoupl na 321 osob.

Rozmach hornictví na katastrech sousedních obcí v poslední čtvrtině 19. století (1884 -Kaisergrube u Mariánských Radčic, 1889 - Jan I v Lomu a jiné) přinesl nové pracovní příležitosti a přispěl k dalšímu růstu počtu obyvatel i v Libkovicích. V roce 1910 zde stálo 118 domů a v nich žilo 1 434 obyvatel. Za 1. republiky vznikly v obci průmyslové podniky (cihelna, továrna na keramické zboží Epiag, sklárna Lidrusk, Libkovické keramické závody), které vedly k dalšímu rozvoji Libkovic. Největšího rozmachu dosáhla obec v roce 1930: stálo zde 258 domů s 2 314 obyvateli.

Uprostřed návsi se nacházel kostel sv. Michaela archanděla postavený v pseudorenesančním slohu v letech 1893 - 1895 na místě před tím nedávno zbouraného staršího kostela, zasvěceného sv. Mikuláši (jako farní byl totiž kostel v Libkovicích připomínán již ve 14. století).

Při cestě do Hrdlovky stával sloup s Nejsvětější Trojicí (1739), který byl přemístěn do Litvínova, a socha sv. Jana Nepomuckého (1730). Známé čtyři výklenkové kaple zastavení Sedmi bolestí Panny Marie, nacházející se původně u cesty z Libkovic do Mariánských Radčic, nalezly nové umístění u kostela ve Vtelně.

Obec byla likvidována v letech 1990 - 1993 v důsledku postupu státního podniku Doly Hlubina.

Článek převzat z publikace Zmizelé domovy, vydané Okresním muzeem v Mostě a Státním oblastním archívem v Mostě v roce 2002. Viz stránky OM Most.


Vloženo: 21.3.2006