PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Ahníkov (Hagensdorf) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Ahníkov býval dříve známý svým renesančním zámkem. Na jeho místě stávala již ve 14. století gotická tvrz, patřící k panství Šumburků. Při dělení jejich majetku připadla k Hasištejnu a stala se jeho manstvím. U Hasištejnu zůstala, i když jej roku 1418 získali na 100 let Lobkovicové. Pak se držitelé panství i tvrze střídali, až se vše zase dostalo do rukou Lobkoviců. Roku 1578 prodal Bohuslav Felix z Lobkovic tvrz i ves Ahníkov hasištejnskému hejtmanovi Linhartu Štampachovi ze Štampachu a krátce nato císař tvrz v Ahníkově propustil z manství.

Štampach rychle bohatl získáváním dalších statků. V roce 1606 koupil i Hasištejn s panstvím a připojil vše k Ahníkovu. ze kterého učinil sídlo správy celého panství. K panství tehdy patřilo, kromě Ahníkova a Hasištejnu. ještě 9 vesnic a 2 statky.

Vesnice Ahníkov zpočátku ke tvrzi nepatřila, byla ve 14. století spravována nejdříve přímo Šumburky a pak dalšími držiteli panství. Teprve Bohuslav Felix z Lobkovic ji ke tvrzi připojil. Od té doby byly osudy vesnice již úzce svázány s tvrzí a později se zámkem, stojícím na západní straně pravidelné obdélníkové návsi.

Ahníkov měl nadmořskou výšku kolem 353 a jeho katastrem protékal potok Hutná a jeho dva přítoky - Lužnička a Lideňský potok. Patřilo k němu i několik rybníků, které byly za časů velkostatku využívány k pěstování kaprů a línů.

Ahníkov se stal rovněž sídlem Štampachu, kteří brzy po jeho získání začali s přestavbou zdejší tvrze na zámek. Hlavní renesanční výstavba, při které vznikl palác, se uskutečnila až za syna Linharta ml. Zámek měl původně velkorysé založení, nemohl však být dostavěn podle plánů. Linhart ml. i další členové rodu se zapojili do stavovského povstání a po jeho porážce na Bílé hoře byli potrestáni konfiskací majetku. Celé ahníkovské panství koupil v roce 1623 defenestrovaný Jaroslav Bořita z Martinic. Byl jedním z katolických, císaři věrných českých pánů. který dovedl náležitě využít situace a levné skoupil značný majetek. Vytvořil tak rozsáhlé panství Ahníkov - Prunéřov. které se v následujících desetiletích střídavě dělilo mezi syny na dvě samostatná panství nebo se obě panství opět spojovala.

Martinicové vlastnili toto panství až do roku 1789. kdy obě větve Martiniců - prunéřovská i ahníkovská - již neměly mužského dědice a majetek zdědila dcera Marie Anna z Althanu. Po její smrti převzala panství opět dcera Marie Anna, provdaná za hraběte Firmiana. Nakonec panství zdědil její synovec, hrabě z Wolkenstein Trostburgu. Jeho syn pak panství v roce 1880 prodal velkoprůmyslníkovi Františku Preidlovi z České Kamenice. Roku 1889 zdědil ahníkovské panství Preidlův synovec Emanuel Karsch, rovněž továrník z České Kamenice.

Od roku 1850 se obce staly samostatnými s vlastním voleným zastupitelstvem a k panství pak patřily jen jejich statky. V té době žilo v Ahníkově 218 obyvatel, pracujících většinou v zemědělství. Jen část mužů pracovala od konce 19. století i v okolních dolech. Některé rodiny si přivydělávaly našíváním korálků. Půda zde byla díky hluboké orbě již v minulém století velmi dobrá, pěstovaly se tam všechny druhy obilí, směska, cukrovka i brambory, dobré výnosy poskytovaly také zdejší louky a ovocné sady. Známý byl také ahníkovský chřest.

Ozdobou Ahníkova byla v 19. století parková úprava návsi. Uprostřed, tam kde v letech 1620 -1750 stával pivovar, byla od roku 1831 kaple svaté Anny, postavená na náklady hraběnky Firmianové. Škola v Ahníkově nebyla, děti chodily do nedaleké Zásady. Nebyla tam ani pošta ani četnická stanice, ani lékař - jen porodní bába. Vše bylo v blízkých Kralupech. Jen zámek měl od konce 19. století telefonické spojení. Ze spolků tu byl od roku 1897 jen spolek dobrovolných hasičů.

Po pozemkové reformě přešel velkostatek Ahníkov k 1. 1. 1927 do majetku českého statkáře z Roudnice Josefa Ilmana. Němci byl zabrán a za války tam byl umístěn tábor válečných zajatců. Po válce se pan Ilman opět ujal svého majetku, ale po roce 1948 jej zase ztratil. Zámek spolu s hospodářským dvorem přešel do majetku státního statku a sloužil jeho potřebám. O údržbu se nikdo nestaral a tak zámek, jedinečná památka svého druhu v Čechách, nezadržitelně chátral. Dnes již jen pamětníci vědí, jak krásný býval kdysi zámek v Ahníkově.

Při sčítání v roce 1930 se přihlásilo k české národnosti 99 obyvatel, ke slovenské dva obyvatelé.

V roce 1960 byl při územní reorganizaci Ahníkov připojen k Málkovu, jen část tzv. Nového Ahníkova byla připojena ke Kralupům. Od 1. 7. 1985 byla část Málkova - Ahníkov zrušena a v roce 1986 ustoupila těžbě hnědého uhlí.

Kamenné plastiky byly před zánikem včas přemístěny na katastr Místa a k Hasištejnu. Z budovy zámku byly sejmuty všechny významné architektonické prvky, očíslovány a uloženy do areálu „lesoparku" v Chomutově, kde čekají na další využití.

2 Brany ležely zhruba 6 km jižně od Chomutova, v nížinné části okresu Chomutov, v nadmořské výšce kolem 290 m. Obcí protékala říčka Hutná, v minulosti známá jako Saubach. Rozdělovala ves na severní a jižní část. Vlastní jádro vsi bylo situováno jižně od potoka, od něhož byl hrází oddělen rybník, zabírající téměř celou náves. Na východní, jižní a západní straně rybníka stály zemědělské usedlosti. V severozápadní části Bran byl bývalý panský dvůr a jižně od něj druhý rybník. Obcí procházela silnice z Kralup do Března a další spojovala Brany se Spořicemi.

Název obce byl odvozen od osobního jména Bran a znamenal ves lidí Branových.

Brany patřily k velmi starým vesnicím. Již roku 1281 zde stával statek Čáslava z Bran. Po dalších členech tohoto rodu získali Brany v 16. století Lobkovicové, majitelé panství Chomutov. Když roku 1593 upadl Jiří Popel z Lobkovic u císaře v nemilost a celý majetek mu byl zabaven, bylo provedeno jeho ohodnocení. Podle této taxace byly Brany poměrně výnosnou vesnicí s 15 poddanými.

Roku 1606 pak Brany koupil od královské komory Linhart Štampach ze Štampachu a připojil je ke svému ahníkovskému panství.

Na východní straně hospodářského dvora byl ze Štampachů postaven jednopatrový zámek v pozdně renesančním slohu, barokně přestavěný v 18. století.

Po bitvě na Bílé hoře byl i Štampachův majetek zkonfiskován a celé panství Ahníkov koupil roku 1623 Jaroslav Bořita z Martinic. Probíhající třicetiletá válka Brany zřejmě příliš nepoškodila, protože po jejím skončení zde žili 4 sedláci a 11 chalupníků, jejíchž stavení i pole byla podle Berní ruly dobrá.

Roku 1678 připadly Brany při dělení panství Ahníkov - Prunéřov do prunéřovské části. Jejich obyvatelé pracovali až do 70. let 19. století převážně v zemědělství. Zdejší půda se hodila k pěstování všech druhů obilí, cukrovky i chmele a také zde byl značně rozvinutý chov dobytka. Teprve ve třetí třetině minulého století byly v těsné blízkosti Bran otevřeny doly - SV od vsi směrem na Spořice byl na skupině měr Severozápadní české uhelné společnosti založen poměrně rozsáhlý důlní závod Ludvík a stejná společnost vybudovala mezi Branami a Brančíky důl Anna.

Uhlí nalezlo odbyt nejen v nejbližším okolí, ale i na vzdálenějších trzích. Zprávy z roku 1898 však uvádějí, že tyto doly jsou již opuštěné a že v provozu je jen důl G. Liesaka „Marie". Kromě toho zde pracovaly ještě dvě cihelny.

Brany byly dost často postihovány požáry a vzhledem ke své poloze i povodněmi - např. v letech 1881 a 1896. Tehdy stoupla voda po velké průtrži mračen o 2 m tak rychle, že nebylo možné zabránit úhynu drůbeže i dobytka.

Brany nikdy neměly vlastní kostel, jen kapli se zvonem. Patřily k Račicím, kam také chodily děti zpočátku i do školy. Pošta, lékař a později i škola -to vše pak bylo v Březně.

Po první světové válce byly Brany sice menší, ale úpravnou vesnicí s jedním velkostatkem a řadou menších statků a hospodářství. Byly tam 2 hostince, 2 obchody, truhlářská dílna, švec a krejčí. V roce 1936 se zde ze 328 obyvatel Brany hlásilo k české národnosti 45 osob. Po roce 1945 byli obyvatelé německé národnosti většinou odsunuti a do Bran přišlo 160 Čechů a Slováků z vnitrozemí, kteří obsadili všechna hospodářství. Jejich soukromé hospodaření však netrvalo dlouho, začátkem 50. let bylo ustanoveno JZD, které se za pár let sloučilo se státním statkem.

Začátkem roku 1980, kdy zánik Bran kvůli postupující těžbě uhlí již byl jistý, zde ještě žilo 132 osob. Vesnice pak zanikla v roce 1981.

Barokní sousoší Kalvárie z roku 1738 se sochami dvou plačících Marií a řádového světce, které stávalo u usedlosti č. p. 14, bylo přemístěno do Libědic.

3 Brančíky, část obce Bran, ležely na mírném svahu mezi silnicí z Kralup do Března a levým břehem potoka Hutná, 1 km VJV od Bran a zhruba 6 km jižně od Chomutova. Nadmořskou výšku měly kolem 290 m. Středem vsi vedla silnice do Libouše.

Zdejší kus země patřil již ve 14. století klášteru Grünhain v Sasku. První známý písemný doklad o existenci vsi je však až z roku 1440. Není známo jak a kdy přešly Brančíky na Fictumy z Egerberku, ale je jisté, že jako součást věna Anny z Fictumu se „Branczik" staly majetkem Bohuslava Felixe z Lobkovic a na Hasištejně.

Když další z Lobkoviců, Jiří Popel, ztratil všechen majetek, protože roku 1593 upadl u císaře v nemilost, přešly i Brančíky na královskou komoru. Ta je roku 1606 prodala Linhartu ze Štampachu. Tehdy tam žilo 8 poddaných.

Po Bílé hoře bylo i Štampachům vše zkonfiskováno a Brančíky se opět staly majetkem královské komory, která je roku 1626 prodala Floriánu Jetřichovi ze Žďáru. V roce 1671 koupil Brančíky Jaroslav Bořita z Martinic a připojil je rovněž ke svému ahníkovskému panství. Počet obyvatel byl stále malý, teprve zpráva z roku 1794 hovoří o 11 domech a 41 obyvatelích a také o mlýnu na Hutné ležícím na samotě východně od obce. U vsi byla tehdy také cihelna s jednou pecí.

Na sklonku 70. let minulého století byl v Brančíkách založen londýnským podnikatelem J. R. Eatonem důl Pankrác. Měl dvě šachty 20 - 30 m hluboké a těžila se zde sice mocná, ale málo kvalitní uhelná sloj. Proto byl v krátké době tento důl opuštěn.

I za první republiky byly Brančíky stále jen malou vesničkou - jeden statek, pár domů a nic víc. Železnice vedla souběžně s vesnicí, také k zastávce měli obyvatelé jen asi 200 m.

V roce 1930 se 12 obyvatel Brančíků hlásilo k české národnosti.

Po odsunu německých obyvatel přišlo 50 nových osídlenců, mezi mini také 1 rodina volyňských Čechů.

Stejně jako Brany byly i Brančíky postihovány častými povodněmi, kdy voda zaplavovala sklepy, dvory a také novou drůbežárnu. V době, kdy se začalo jednat o zrušení Brančík vzhledem k postupujícímu těžebnímu poli směrem ke vsi Brany, žilo ve vsi jen 18 obyvatel. Protože byli vázáni na obchodní síť v Branech, musely být v roce 1981 společně s nimi zrušeny i Brančíky.

4 Bystřice, dříve německy Wistritz, ležela na úpatí vyvýšeniny, 2 km SSV od Kadaně, v nadmořské výšce 305 m. Obtékal ji Prunéřovský potok nazývaný dříve Bystřice a podle něj dostala osada své jméno. Byla to tedy původně slovanská osada, poněmčená až ve 13. století, kdy se stala majetkem cisterciáckého kláštera ve Waldsassen. Před rokem 1283, kdy je o Bystřici první zpráva, ji konvent prodal nebo odstoupil sesterskému klášteru Grünhain v Sasku. Ten vybudoval v Bystřici správní centrum celého svého majetku v Čechách.

Kostel byl v Bystřici již v první polovině 14. století, kdy platil jen 6 grošů papežského desátku a patřil k nejchudším v kraji. Roku 1421 byl zřejmě zničen husity, protože z let 1466 - 1496 jsou záznamy o darech kadaňských měšťanů, určených na postavení kostela v Bystřici. Ten pak stál na ostrohu nad obcí a skládal se z pozdně gotického presbyteria z doby kolem roku 1510 a renesanční lodi. Dá se předpokládat, že vznikl v pozdní gotice na místě starého, snad ještě románského kostelíka. Škoda, že při zániku obce nebyl čas aspoň sondami potvrdit existenci starých základů.

I do Bystřice pronikla reformace - např. v roce 1572 zde žilo 22 poddaných evangelického náboženství a byla tam i škola. Po Bílé hoře se kostel stal opět katolickým.

Půdorys vsi svědčí o jejím raně feudálním původu, z doby, kdy při románském kostele stál ještě zemanský dvorec. Vesnice dříve neměla náves, jejím středem procházela cesta na Milžany. Náves vznikla mnohem později zbořením obvodních zdí poplužního dvora.

Ještě před husitskými válkami byla v Bystřici vystavěna tvrz - stála jižně od kostela Narození Panny Marie. Grünhainský klášter stále považoval celou Bystřici za svůj majetek, král Václav IV však byl jiného názoru a zapsal ji roku 1415 Vlaškovi z Kladna. Roku 1454 byl bystřičky statek v držení Hasištejnských z Lobkovic a byl spravován z hradu Hasištejna. Tehdy byla zdejší tvrz prodána jednomu z poddaných. Opat kláštera se však práva na Bystřici nechtěl vzdát a soudil se o ni vždy s novými nabyvateli tak dlouho, dokud klášter roku 1536 vlivem reformace nezanikl. Jeho majetek v Čechách pak připadl České koruně. V držení bystřického statku se potom vystřídal Albrecht Šlik, Bohuslav Felix z Lobkovic a M. A. Doupovská z Údrče. Roku 1586 byl zápisným pánem Lingart ze Štampachu, který Bystřici roku 1608 od císaře koupil. Po Bílé hoře byl ale Linhartovým synům majetek za jejich účast v odboji zkonfiskován. Bystřici s tvrzí a dvorem koupil pak Jaroslav Bořita z Martinic a připojil ji ke svému panství Ahníkov - Prunéřov. Součástí velkostatku zůstal bystřičky statek až do roku 1945.

Roku 1654 žili v Bystřici 2 sedláci. 12 chalupníků a 1 poddaný tzv. na obci. Berní rula uváděla, že „tato ves špatně vystavěná, rolí při ní žitný i pšeničný a luk na mále...". Roku 1675 je připomínán poplužní dvůr, vystavěný s největší pravděpodobností na místě bývalé tvrze. Roku 1787 zde bylo 26 domů a roku 1846 již 30. V polovině 19. století byl starý poplužní dvůr zbořen a na jeho místě byla postavena v novogotickém slohu budova hospodářského dvora.

Roku 1850 se Bystřice stala samostatnou obcí, ale již roku 1869 byla uváděna jako osada Prunéřova. Od roku 1880 byla opět samostatnou až do územní reorganizace v roce 1960, kdy se stala součástí Kadaně. Byla to obec zemědělského typu. Většina obytných budov byla do 80. let 19. století patrových, v patře hrázděných, stodoly byly dřevěné. V 90. letech minulého století byla většina obytných domů přestavěna a hrázděná patra zde téměř zmizela.

Obyvatelé byli ale většinou německé národnosti, teprve roku 1921 je z 353 obyvatel 12 Čechů. Byla tam dvoutřídní německá škola a majitelem statku byl továrník Em. Karsch. U obce byla v provozu cihelna.

Po 2. světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a přišli čeští osídlenci. Začátkem 50. let zde bylo založeno JZD, které ale neprosperovalo a roku 1960 přešlo do státního statku. V té době žilo v Bystřici 272 obyvatel. V 70. letech se k Bystřici začaly blížit haldy výsypek Dolu Nástup a definitivní konec vesnice nastal v roce 1980. Před zánikem ale byla Boží muka z Bystřice přenesena před kostel ve Strupčicích.

Podle archeologických výzkumů bylo území Čachovic osídleno již od 6. tisíciletí před n. 1. a s menšími přestávkami pokračovalo přes středověk až do 20. století. Teprve těžba hnědého uhlí v posledních desetiletích ukončila tento vývoj.

Čachovice ležely na JV okraji chomutovského okresu, přibližně 8 km východně od Kadaně, v nadmořské výšce 277 m. Rozkládaly se na pravém břehu Lužického potoka na svahu, takže jejich náves směrem ke kostelu stoupala. Nebyla to náves v pravém slova smyslu, jen rozšířená cesta, z obou stran obestavěná zemědělskými usedlostmi. Ty byly v minulém století, kdy se Čachovickým velmi dobře dařilo, většinou přestavěny a obytné budovy pak byly téměř všechny zděné, patrové. Na druhém břehu potoka byly 2 velké empírové panské dvory.

Půda u Čachovic byla velmi úrodná, takže hlavním zdrojem obživy bylo dlouho hlavně zemědělství. Zasahovala sem již chmelová oblast Žatecka. Katastr obce měl 510 ha.

Ves Čachovice byla známa již ve 13. století, kdy tu na zemanském dvorci vládli vladykové z Čachovic. Důležitost tohoto místa potvrzuje i to, že zde byl velmi brzy postaven kostel, doložený roku 1358. Na sklonku 14. století se Čachovice staly majetkem pánů z Dube a roku 1401 přešly do majetku města Kadaně, kterému náležely až do roku 1848, jako součást panství Milžany, téměř trvale. Jen 2x byly krátce panovníkem Kadani zabaveny, vždy jako trest za účast města v protihabsburském povstání.

Ještě dříve, než se na Kadaňsku začalo dobývat uhlí, zažily Čachovice dobývání kamenečných břidlic. Roku 1544 zde otevřel Kryštof z Gendorfu, na svou dobu velmi vzdělaný důlní odborník, první důl na kamenečné břidlice u nás. Vyráběl tu kamenec a zelenou skalici. Byly to suroviny, které se v té době musely dovážet z Řecka a levantských zemí. Gendorf dostal od krále rozsáhlá privilegia a provoz rozvinul tak, že podnik stačil pokrýt tuzemskou poptávku. Panovník si však brzy uvědomil výnosnost tohoto podniku, prohlásil kamenec za královský vyhrazený nerost a důl převzal. Státní správa však neuspěla a tak Gendorf koupil důl zpět. Po jeho smrti však již nikdo z jeho dalších majitelů nedokázal, aby byl podnik rentabilní.

Na začátku 16. století pronikla do kraje reformace, ale Čachovice zůstaly katolické víře ještě dlouho věrné.

Třicetiletá válka znamenala i pro Čachovice dobu útrap a hrůz. Dokazují to i údaje Berní ruly z roku 1654, kdy ve vsi byly ještě pusté grunty a chalupy a také budovy byly celkově zpustlé. Přesto zde v té době žilo 16 sedláků a 3 chalupníci a stav dobytka byl na to, že to bylo krátce po válce, opravdu vysoký.

Opuštěné čachovické ložisko kamenečných břidlic vzbudilo koncem 17. století zájem ještě jednou. Provoz ale již nebyl úspěšný a byl proto brzy zastaven.

V minulosti nebyly Čachovice známé jen pro svou kamencovou huť, ale také zásluhou minerálního pramene, jehož léčebné účinky byly známy již ve 14. století. V obecní kronice se o něm píše v roce 1374 a na speciální mapě Čech z roku 1720 jsou Čachovice zakresleny již jako lázně, přestože obec byla povýšena na Lázně Čachovice až v srpnu 1883. Je ale doloženo, že již o 100 let dříve byla zdejší minerální voda dopravována v sudech do Kadaně

a okolí. Sommer roku 1846 píše: U pramene minerální vody byl roku 1820 postaven obcí lázeňský dům se 6 vanami. Voda pomáhá při dně, ztuhlosti kloubů atp. Lázně svatého Václava, jak se jim od roku 1883 říkalo, ležely na severním okraji obce a postupně se rozšiřovaly a nabývaly věhlasu.

V minulém století zaznamenaly Čachovice rozvoj po všech stránkách. Byla postavena nová školní budova, nová fara, otevřen nový hřbitov, poštovní úřad a po velkém požáru v roce 1863, který poškodil i kostel, byla postavena nová jeho věž a řada domů.

Za 1. republiky byl v Čachovicích kromě Spolku dobrovolných hasičů ještě družstvo živnostníků a řemeslníků, družstvo uživatelů parní mlátičky, odbočka Spolku včelařů a pracovala tam i raiffeisenka a živnostenská nemocenská pokladna.

V roce 1930 zde žilo jen 8 Čechů. K Čachovicím patřily osady Běšice a Chotěnice, které jsou nyní za topeny vodami Nechranické vodní nádrže.

Za 2. světové války nebyly lázně udržovány, v jednom z jejich domů byl zřízen tábor pro válečné zajatce. Počátkem 50. let, kdy zde žilo již jen 135 obyvatel, byly lázně úplně uzavřeny a z lázeňského domu byl zřízen domov pro děti vyžadující zvláštní péči. Stavba Nechranické přehrady zabrala roku 1967 i část katastru Čachovic, jeho podstatně větší část i s vesnicí však byla později zasypána výsypkami Dolů Nástup.

Před zánikem obce byly umělecké památky přemístěny do Valtířova, Klášterce nad Ohří a do františkánského kláštera v Kadani.

Vloženo: 20.5.2005



Komentáře a upřesňující informace


POHLODY OKRES CHOMUTOV [EMILIE ROUSSEL 20.11.2010 10:55] | Reagovat
PROSIM O INFORMACI,KDE MOHU DOSTAT VESKERE FOTOGRAFIE ZANIKLE OBCE POHLODY.V DOBE VYSIDLENI V ROCE 1977 BYLA POVERENA FOTOGRAFKA EVA STREJCOVA PORIDIT FOTOGRAFIE DOMU A PROSTRANSTVI. V TE DOBE SPADALA OBEC POD SPRAVU OBCE VRSKMAN.VELICE DEKUJI ZA PRIPADNOU ODPOVED.EMILIE ROUSSEL-KALUZNICINOVA
Re: POHLODY OKRES CHOMUTOV [Tomáš Oršulák 24.11.2010 20:57] | Reagovat
Hezky den, zkusil bych archiv Narodniho pamatkoveho ustavu v Usti nad Labem. T.O.
gzuguigui [jhgzhgfzugzug 9.12.2013 15:01] | Reagovat
hnkkjij
 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 90 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist