Prčice-synagoga (Prtschitz-Synagoge)

Popis: Prčice-židovský hřbitov
Pohled od rybníka Pabiánek.

Datum: 2009

Autor: Pavel Frýda
Přispěl: Pavel Frýda



Vloženo: 7.9.2009


Popis: Prčice-židovský hřbitov
Snímek zachycuje stav hřbitova v předválečném období.
Židovské pohřební rituály nedovolují ponechat tělo zemřelého v domě smutku, v márnici připravovali členové pohřebního spolku (Chevra kadiša, hebr.Svaté bratrstvo) tělo zemřelého k pohřbu, bděli u něj a odříkávali modlitby za zemřelé (kadiš), bylo zde prováděno rituální omytí zemřelého (tahara). Spolek tvoří nejváženější muži židovské obce, zajišťují nejen pohřby souvěrců, ale věnují se i dobročinnosti a návštěvám nemocných. Počet členů spolku býval 18, což je numerický ekvivalent slova chaj tj.živý. Náhrobek (hebr. macevot nebo také eben zichron tj.kámen vzpomínek) se na hrobě vztyčuje při prvním výročí úmrtí (v jidiš járcajt), při dalších těchto výročích provádějí členové Chevra kadiša modlitby u hrobu, tuto službu si někteří zbožní Židé předplácejí za života formou příspěvku do pokladny spolku. Židovský pohřeb i sebebohatšího člena obce býval celkem prostý, zemřelý byl oblečen v bílém rubáši, uložen do obyčejné borové rakve, šperky a květiny nejsou povoleny, zřejmě právě proto, aby vykradači hrobů nepřemístili ostatky, což je hrubé porušení zásad judaizmu. Do rakve se přidává symbolicky hrst zeminy z Erec Jisrael (země Izraelské), symbolizovala se tak touha po návratu do země předků, tak jak zpívají Židé v písni Hatikvah (hebr.Naděje), dnes hymna státu Izrael:

Tak dlouho, tak hluboko v srdci
duše Žida touží
a směrem k východu
oko hledí k Siónu
Naše naděje se ještě neztratila
ta naděje dvou tisíc let -
být svobodným lidem v naší zemi
v té zemi Siónu a Jeruzaléma.



Datum: před 1939

Přispěl: Pavel Frýda



Vloženo: 7.9.2009