Vernéřov (Wernsdorf) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Vernéřov ležel 4 km SV od Klášterce nad Ohří při Hradišťském potoku, v nadmořské výšce 368 m. Jak potvrzuje listina krále Přemysla Otakara II. z 11. 11. 1261, založil Vernéřov lokátor Wernhard, zřejmě mnich kláštera johanitů z Kadaně a osadu pojmenoval svým jménem - Wernhardsdorf. V 19. století se název ustáli na tvaru Wernsdorf, z něhož bylo roku 1921 utvořeno české označení.

Hned po založení daroval král vesnici klášteru Grünhain v Míšeňsku a ten ji dal v zástavu pánům ze Šumburku. Po zániku kláštera v roce 1536, kdy opat s řadou mnichů přestoupil na Lutherovu víru, připadl Vernéřov zpět královské komoře. Vzápětí jej získali opět Šumburkové, ale již roku 1552 vesnici s příslušenstvím koupil Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic. Po jeho synovi získal Vernéřov Jiří Popel z Lobkovic. Když byl roku 1594 obviněn z velezrady, připadl Vernéřov opět královské komoře. Roku 1606 byl s dalšími vesnicemi prodán Eliášovi Schmidtgräbnerovi z Lusteneku. Ten byl po Bílé hoře odsouzen za svoji účast na stavovském povstání ke ztrátě poloviny majetku. Roku 1623 však koupila Schmidtgräbnerova dcera Vernéřov s příslušnými vesnicemi zpět a její synovec nechal ve vsi postavit zámek.

Za třicetileté války byl Vernéřov třikrát Švédy vypleněn a vypálen a navíc zde roku 1636 řádil i mor. Podle Berní ruly žilo roku 1654 ve Vernéřově 12 sedláků a 23 chalupníků, 5 nádeníků a 2 ovčáci. Jeden sedlák byl také kovářem, 3 chalupníci měli mlýn a jeden také šenkoval.

V té době se neúměrně zvyšovaly robotní povinnosti, což v roce 1680 vedlo k selským rebeliím. Jedním z vůdců zdejších bouří byl vernéřovský sedlák Tobiáš Fiedler. Po potlačení vzpoury byl popraven a majetek mu byl zabaven.

Schmidtgräbnerové vlastnili Vernéřov do roku 1701, kdy jej získal Václav Arnošt Markvart z Hrádku. Byl jedním z průkopníků průmyslového podnikání v Čechách. Založil zde, v tzv. Faberových chalupách (část Vernéřova), manufakturu na výrobu pušek. Bylo to 12 domků, 2 normální kovárny a 2 kovárny hlavní. V domcích bydleli i pracovali kováři, šroubaři, puškaři, vyrábějící zámky, zbrojíři a pažbaři. Jednotlivé součástky se pak kompletovaly. Manufaktura začínala v roce 1710 se 4 mistry a 40 tovaryši. Nejvyššího počtu pracovníků bylo dosaženo v roce 1769, kdy tu pracovali 83 řemeslníci. Výrobní značkou vernéřovské manufaktury byla zpočátku písmena „M. W." (Markvart-Wernsdorf), později jen .Wernsdorf". Po polovině 18. století ubývalo vojenských zakázek a rostla konkurence. Hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína, majitel Vernéřova od roku 1740, nakonec začal roku 1772 manufakturu rozprodávat. Nechal jen 2 kovárny, aby řemeslníci, kteří se sdružili do cechu, mohli dál vyrábět ve vlastní režii. Přešli pak na výrobu loveckých zbraní, ale stejně se jim nedařilo a roku 1834 zdejší výroba pušek zanikla.

Schaller ve své topografii z roku 1787 uvádí ve Vernéřově 96 domů a pěkně stavěný zámek z roku 1670, s poplužním dvorem a mlýnem (dříve rourovna), který byl vzdálen půl hodiny cesty od zámku.

Chotkové držely Venéřov do roku 1803, kdy jej koupil Ludvík Sulzer, ale ještě téhož roku jej získal pražský velkoobchodník Petr z Ballabene. Pak se majitelé poměrně rychle střídali, až Vernéřov roku 1857 získal František Karel z Weidenheimu. Jeho dědic, baron Hugo Korb, přijal do svých služeb známého badatele a sběratele dr. A. Martia, koupil jeho sbírky a na zámku v roce 1872 zřídil muzeum, které bylo přístupné i pro veřejnost. Po smrti dr. Martia však muzeum zaniklo. Rodu baronů z Weidenheimu patřil velkostatek Vernéřov až do roku 1945.

Pošta byla ve Vernéřově zřízena v listopadu 1880, kdy spojení zajišťoval poštovní vůz, který tudy pravidelně projížděl z Kadaně do Přísečnice. Předtím donášel zásilky pěší posel z Kadaně. Později byla pošta, určená pro Vernéřov, dovážena jednou týdně z Kadaně hostinskému Pittersmannovi, který ji dále doručoval po vsi. V roce 1901 byla zřízena rurální pošta pro Mikulovice, Hradiště, Pavlov a Potočnou. V roce 1908 byly Mikulovice z rurální pošty vyjmuty a tvořily pak místní doručovací obvod s Vernéřovem.

V roce 1920 byla do Vernéřova zavedena elektřina. V té době se značná část obyvatel orientovala levicově. Teprve roku 1935 získala převahu henleinovská Sudetoněmecká strana (SdP).

Až do roku 1914 chodily vernéřovské děti do školy v Mikulovicích. Pak byla otevřena ve Vernéřově německá škola. Česká škola zde zahájila činnost v soukromém domě K. Peinelta až 1. září 1937. Byla jednotřídní a měla 26 žáků. Záborem pohraničí v roce 1938 však zanikla a obnovena byla 3. září 1945, kdy měla 94 žáky ve dvou třídách. Mateřská škola v obci vznikla v říjnu 1899. Roku 1921 zanikla pro nedostatek finančních prostředků a obnovena byla v roce 1939 a pak 1945, již jako česká.

Podle záznamů z roku 1934 zde žilo 26 chalupníků, 41 zemědělců, 21 sadařů, 4 zahradníci, 9 kupců. 7 hostinských, 4 obchodníci s lahvovým pivem, 4 řezníci, 3 pekaři, 6 mlynářů, 2 kováři, 2 klempíři, 4 truhláři, krejčí, 3 švadleny, 5 kolářů, zlatník, pažbař, 10 zedníků, tesařský mistr a 6 tesařů, 3 holiči a 4 horníci. Existovala tu také první česká výrobna rýžových košťat, která zaměstnávala 10 až 14 dělníků. Za druhé světové vláky zde také působila firma Seidl, která vyráběla dřevěné domy pro potřebu německých koncentračních táborů.

Příchodem malého oddílu Rudé armády dne 8. 5. 1945 přešla její správa do českých rukou. Vznikla místní správní komise a po volbách 1946 první národní výbor. Na památku květnových dnů roku 1945 byl 5. května 1946 odhalen před místní školou pomník.

Katastr Vernéřova měl plochu 902 ha. Jednotné zemědělské družstvo, které zde vzniklo v srpnu 1949, hospodařilo na 529 ha polí. 49 ha luk, 23 ha pastvin a 7,5 ha sadů. Bylo zde také 13 rybníčků. Obci v té době patřilo i 29 ha lesa. K 1. lednu 1964 JZD zaniklo a na jeho půdě začal hospodařit Státní statek Klášterec nad Ohří.

V 60. letech se v obci uskutečnila řada úprav a zlepšení a na jaře 1963 zde byla zahájena bytová výstavba. Rozvíjela se i kulturní a společenská činnost.

Do osudu obce však neblaze zasáhla existence elektráren v nedalekém Prunéřově. Když na počátku 70. let vešlo ve známost, že se má na území obce zřídit složiště popílku, protestoval MNV jménem svých občanů proti neuváženému rozhodnutí, ale marně. Vernéřovské údolí bylo vybráno jako budoucí složiště elektrárenského popílku a vesnice musela tomuto záměru, který se nakonec neuskutečnil, ustoupit. V prosinci 1987 byla rozhodnutím ONV v Chomutově obec zrušena, vysídlena a zbourána. K Vernéřovu patřily osady Hradiště. Pavlov a Potočná, od roku 1970 také Mikulovice. Až na Hradiště postihl všechny obce stejný osud jako Vernéřov. Jejich katastry byly přičleněny ke Klášterci nad Ohří.

Nejvýznamnější kulturní památkou Vernéřova byl zámek, který zde stával od 70. let 17. století. Byla to protáhlá budova o třinácti osách se dvěma krátkými, kolmými křídly do dvora, s fasádou členěnou lizénami. Střední riza s pilířovým průjezdem byl vytvořen v 1. polovině 18. století, věž nad ním byla postavena v roce 1853. V levém křídle bývala kaple s valenou klenbou. Za zámkem byl park, který vznikl až za hraběte Václava Chotka z Chotkova a Vojnína, kolem poloviny 18. století.

Posledním uživatelem zámku ve Vernéřově byl Státní statek Klášterec nad Ohří, který se o jeho údržbu vůbec nestaral. Plány na využití zámku jako muzea krušnohorské puškařské výroby se nemohly uskutečnit kvůli zrušení a zbourání obce. Socha svatého Jana Nepomuckého, z doby kolem roku 1750, byla přemístěna do Kadaně ke Křížové cestě proti františkánskému klášteru. Cenné architektonické články zámku, fragmenty sochařské výzdoby, deska s nápisem z domu č. p. 26 i goticko-renesanční portál domu č. p. 43, který stával v tzv. Faberových chalupách, byly převezeny do Chomutova.

Vernéřov byl před druhou světovou válkou docela velkou vesnicí.

Vloženo: 15.4.2005