PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Řednice (Rednitz) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Řednice ležela na SV úbočí vrchu Hradiště, v bočním údolí horního toku Liboce, v nadmořské výšce 655 m. Od Doupova byla vzdálena 2.5 km na JV a její katastr měřil 732 ha. Středem vsi protékal Řednický potok, vlévající se zhruba 1 km na SV od vsi do Liboce. Před návsí byl na něm jez a potok také napájel odbočující strouhou návesní rybník. Opodál stála v parčíku kaple svaté Anny z roku 1785. Střechu měla krytou šindelem a ve věži dva zvony - ten menší byl umíráček. V parčíku před kaplí byl pomník padlých v 1. světové válce. Na druhé straně rybníka stála škola a obecní kovárna.

Počátky Řednice jsou svázány s premonstráckým klášterem v Teplé, který sem povolal německé osadníky z okolí Norimberka. První zpráva o Řednici však bývá většinou uváděna až k roku 1546 - Rednicze - a již tehdy patřila k panství Doupov. Roku 1654 zde žilo 21 sedláků, z nichž jeden podle Berní ruly „formani s obilím sem tam" a 4 chalupníci. Jeden z nich byl šindelářem, druhý tesařem a třetí měl kromě hospodářství i hospodu. Stavení zde byla dobrá a obyvatelé kromě zemědělství a chovu dobytka také „dříví od vrchnosti kupují a šindel na prodej dělají, též z přízí se živějí".

Podle Sommera bylo v polovině 19. století v Řednici 61 domů se 319 obyvateli, hospoda a čtvrt hodiny na SSV od vsi na Liboci mlýn, zvaný později Kreuzrův.

V roce 1850 se Řednice stala obcí. Zdá se, že od třicetileté války do poloviny 19. století zde život probíhal skromně a velmi klidně - nasvědčují tomu všechny zápisy i vzpomínky pamětníků. Jedině vítr zde napáchal občas větší škody.

Škola byla v Řednici od roku 1829, roku 1932 byla otevřena druhá třída. Předtím chodily děli do školy v Doupově. Vodovod byl zřízen roku 1908, jediné dva statky měly svůj vlastní vodovod již od 18. století, daroval jim jej tehdejší majitel panství Lützow. Byl to dům rychtáře č. p. 18 a tzv. Donnerův dům č. p. 20. Rodina Donnerů, známá v celém okolí, patřila údajně k potomkům prvních obyvatel vesnice, kdysi byl jeden z Donnerů dosazeným rychtářem pro Řednici, Prachomety a Trmovou.

Elektřina byla do vsi zavedena roku 1921. V roce 1927 zde byla otevřena parní mlékárna a obec byla připojena na telefonní síť.

Kostel v Řednici, zasvěcený svaté Anně a postavený roku 1785, patřil k faře v Doupově, kde také pohřbívali Ředničtí své mrtvé. K Doupovu patřila Řednice také poštou i železniční stanicí.

Za 1. republiky zde žilo 26 sedláků s polnostmi do 30 ha. 30 hospodářství mělo 5 - 12 ha a několik domkářů pracovalo jako námezdní dělníci. Byly zde 3 hostince - jeden s tanečním sálem, 2 řeznictví, 2 obchody s potravinami a pracovalo tu 7 řemeslníků, potřebných pro zajištění chodu života obce.

Společenský život byl také dost pestrý, kromě spolku dobrovolných hasičů, který byl na Doupovsku ve všech větších obcích, byl v Řednici i kulturní spolek, pěvecký a hudební spolek a 7 dalších. Zřídili si zde i sportovní hřiště, navazující na parčík u kostela.

Po roce 1945 došlo k nucenému vysídlení německého obyvatelstva, vysídlení Řednice v souvislosti se zřízením VVP proběhlo ve 2. etapě k 31.8. 1953.

Vloženo: 15.4.2005



Komentáře a upřesňující informace


Vzpomínka na Řednici [Kříž 8.2.2008 18:53] | Reagovat
Jsem ročník 1947 a do Řednice jsem jezdil k prarodičům v létě. Bydleli v č.p. 44 a jmenovali se Veselých. Byl jsem tam v létě vždy na měsíc a náramně jsem si to užíval. Ob jeden dům blíže bydleli slovenští dosídlenci rodina Kocúrova, kteří měli koně a menší statek. Jezdil jsem na jejich hříběti plavit koně do rybníka s panem Kocúrem a jeho dětmi. Na kopci za mostkem přes potok ve statku bydlela rodina Vinopalova, která chovala hodně krav a dodávala mléko do mlékárny v Doupově. Tam pracovala i moje teta. Prarodiče byli oba v důchodu a přistěhovali se v červu 1945, kdy v obci byli ještě Němci. Děda byl kovář a podkovář a tak jim ještě do odsunu koval koně a opravoval nářadí a stroje. Když jsem měl jít do školy a přijel jsem na poslední pobyt do Řednice, už měli sbaleno a dostali za svůj domek náhradu v Jincích na kraji vojenského prostoru. Pak už jsem se tam do vsi dostal až v roce 1970 jako tankista a dědina byla kompletně zničena, dobře vidět byl zbytek kostela a mostu.
Re: Vzpomínka na Řednici [Fialová 10.8.2008 21:01] | Reagovat
Dobrý den, na upozornění svého bratra Jaroslava Kocúra /ročník 1946/, který se dozvěděl, že tyto stránky existují, jsem si přečetla článek "Vzpomínka na Řednici" a mile mě překvapilo, že p. Kříž vzpomíná naši rodinu Kocúrovou. Já jsem sice nezažila tuto dobu, kdy rodiče bydleli v Řednici, protože jsem se narodila až v roce 1952 v Račeticích, kam se potom přestěhovali a z vyprávění jak rodičů, tak starších sourozenců vím, že zde naše rodina bydlela a vzpomínka na ně v tomto článku mi je velice milá. Rodiče již 20 let nežijí. Rádi na tuto dobu, kdy žili na Doupovsku vzpomínali, hlavně na příjemné lidi, se kterými přicházeli do styku. I když těžce pracovali, vyprávěli i veselé příhody, které prožili. S paní učitelkou z Řednice /nemohu si vzpomenout na jméno/ si maminka dlouho dopisovala a navštěvovali se. Bydlela v Plzni.
 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 82 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist