Prunéřov (Brunnersdorf) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Mezi zaniklé obce musíme počítat i Prunéřov, přestože tam ještě žije pár lidí. Dříve to ale byla 2,8 km dlouhá vesnice, začínající u Kadaně zámkem č. p. 1 a postupující po obou stranách Prunéřovského potoka téměř až k Nové Vísce pod Hasištejnem. Od nepaměti rozděloval vesnici potok na Starý a Nový Prunéřov. Přibližně ve středu obce stál na katastru Starého Prunéřova uprostřed hřbitova, zavřeného zdí se vstupní branou, kostel svatého Petra a Pavla ze 13. století. Ten s protilehlou školou na druhém břehu potoka dělil zase v novější době Prunéřov na horní a dolní.

O vzniku Prunéřova se nedochovaly písemné doklady, ale traduje se, že jej založil kolem roku 1261 jistý kadaňský měšťan na popud krále Přemyla Otakara I. Původní název osady byl s největší pravděpodobností Brunhartsdorf, Brunhardova ves.

Ves patřila ve 14. století ke hradu Perštejnu a to až do roku 1431, kdy si ji Aleš a Vilém ze Šumburka rozdělili potokem na polovinu. Tzv. Starý Prunéřov s kostelem připadl Vilémovi. Ten ale již v roce 1449 prodal svoji část Prunéřova Vilémovi z Ilburka. Po 4 letech hrad i Starý Prunéřov opět změnil majitele, stali se jimi Fictumové (Vitzthumové). Leo z Fictumu přikoupil v polovině 16. století od Mikuláše II. z Lobkovic a na Hasištejně i druhou část Prunéřova, která tehdy v roce 1431 připadla Alešovi.

V roce 1590 došlo k dělení fictumovského majetku mezi bratry Kryštofa a Bohuslava Felixe, který zdědil dvůr Pigelhof, Starý Prunéřov a statek Mory. Vytvořil tak nový statek, zvaný od té doby Prunéřov. Za své sídlo zvolil nejdříve Pigelhof. kde dal postavit tvrz. Pak ale dal přednost Prunéřovu a ještě v 90. letech 16. století si tam postavil renesanční zámek. Později připojil ke svému panství i Málkov.

Po prohrané bitvě na Bílé hoře byl majetek Fictumům zabaven a roku 1623 prodán Jaroslavu Bořitovi z Martinic. Tím došlo opět ke sloučení obou částí Prunéřova, tentokrát již definitivnímu. Martinic spojil panství Prunéřov se štampachovským panstvím Ahníkov, které potkal stejný osud.

Třicetiletá válka Prunéřov těžce postihla, ale i tak to již tehdy byla rozsáhlá ves. Žilo tam 7 sedláků, 71 chalupníků a tzv. na obci dalších 10 lidí.

Od roku 1655 byl pánem spojeného panství Ahníkov - Prunéřov třetí syn Jaroslava Bořity, Maxmilián Valentin. Měl vysoké postavení u dvora, ale u svých poddaných nebyl oblíben, protože zvýšil počet robotních dnů o dalších sto dnů v roce. Po jeho smrti došlo roku 1678 opět k rozdělení panství na ahníkovské a prunéřovské. Majitelem Prunéřova se stal nejstarší syn Jaroslav Bernhard a po něm jeho mladší bratr a pak další Martinicové. Roku 1773 však prunéřovská větev Martiniců vymřela Františkem Michalem po meči. Za něho byla koncem 50. let 18. století provedena velká rekonstrukce farního kostela svatého Petra a Pavla.

Kolem roku 1740 se v Prunéřově poprvé objevily brambory a od té doby je zdejší sedláci pěstovali již stále.

Celý majetek pak převzal František Karel z ahníkovské větve, ale i ten zemřel bez mužského potomka, takže panství roku 1791 zdědila dcera Františka Michala Marie Anna z Althanu. Osudy obou panství byly opět společné. V té době panství tvořilo 42 vesnic.

Roku 1782 bylo započato s vysoušením velkého jezera v těsném sousedství Prunéřova. Do roku 1829 bylo již úplně vyschlé.

Roku 1787 bylo v Prunéřově 146 čísel popisných, byl tam zámek, škola, chudobinec, panský pivovar, panská výrobna kořalky, panské bednářství a panský dvůr Pigelhof s ovčínem a stájemi. Žilo tam již 11 sedláků, 14 půlláníků, 54 chalupníků a 52 domkářů. V roce 1846 bylo v Prunéřově již 158 domů a 7 mlýnů a již tehdy se u obce dolovalo uhlí. V roce 1870 bylo na začátku dolního Prunéřova postaveno nádraží a blízko něho cukrovar.

Dokud byla obec rozdělena na 2 části, měla každá vlastní obecní správu. Zajímavé je, že toto rozdělení přetrvalo i po roce 1850, kdy se obec stala samostatnou správní jednotkou. Až do roku 1918 měly obě části Prunéřova vlastní obecní výbory, ale společného starostu.

Roku 1880 se majitelem panství stal průmyslník Fr. Preidl, který začal brzy po koupi s velmi nákladnou úpravou zámku v pseudoromantickém slohu. V tom pokračoval i jeho dědic E. Karsch. Byla to dvoukřídlá stavba se 3 štíty, obklopená nejdříve ovocným sadem, změněným po roce 1912 na krásný zámecký park. Věž, kterou dal Preidl postavit, byla zbořena roku 1924.

Za 1. republiky byl Prunéřov nejen největší a nejlidnatější vesnicí této oblasti, ale i jeho vybavenost byla pozoruhodná. Obec byla elektrifikovaná. měla 6třídní školu, lékaře, lékárnu, spořitelnu a záložnu, 11 hostinců, řadu různých obchodů a řemeslníků, 2 taxikáře a také pohřební ústav. Kromě pivovaru, cukrovaru a 4 mlýnů tam pracovala cihelna, kaolinka, 2 pily, továrna na konzervy a 2 stavební firmy.

V roce 1921 bylo z 2242 obyvatel Prunéřova 145 Čechů. Do roku 1936 vzrostl jejich počet na 188. Měli tam i českou školu.

Prunéřovský zámek i další majetek byl po 2. světové válce synovi E. Karsche zabaven a zámek sloužil po úpravách různým účelům, např. v něm byla krajská politická škola, později ředitelství Dolů Nástup Tušimice a nakonec výroba kartónových obalů firmy Nisatex.

V roce 1962 byla utvořena likvidační komise a do konce roku 1966 zmizela většina obce - až na několik domů v severní horní části a zámek s okolím v dolní části. Demolice obce začala od jejího středu. Důlní činnost přerušila silnici, musel být přeložen potok a postupně byla provedena demolice objektů. Dnem 1.1. 1966 obec Prunéřov zanikla jako samostatná správní jednotka a její katastr byl připojen ke Kadani.

Otázka těžby uhlí ve spodní části Prunéřova je bezpředmětná, poněvadž vytěžení všech zbylých uhelných zásob zde, by nebylo zastupitelné ani ekologicky, ani ekonomické a existující zbytky sloje by neopravňovaly demolici povrchových zařízení. Pouze část kolem zámku a tento samotný musely v roce 1982 z důvodů dobývání ustoupit.

Terén byl po ukončení dobývacích prací rekultivován, čímž vznikla příměstská rekreační oblast pro město Kadaň, (cyklistické stezky, rybářský sport, promenádní cesty atd.).

Vloženo: 15.4.2005