Pohlody (Pahlet) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Pohlody ležely 4,5 km na východ od Jirkova, v nadmořské výšce 288 m. Jejich katastr měřil 215 ha. Byla to malá zemědělská vesnice, od roku 1960 část obce Vrskmaň. Procházela jimi okresní silnice z Chomutova a po severní straně vesnice vedla železnice. Jádro obce tvořil shluk stavení na rozšířeném západním konci návsi. Stály tam dvě velké zemědělské usedlosti. Protáhlá náves byla na východní straně ukončena dvěma rybníčky. Uprostřed delší strany stála drobná kaple z roku 1836, s cibulovitou věžičkou.

Název Pohlody je slovanského původu a byl odvozen od mužského osobního jména Pohlod, tedy ves Pohlodů. Název se během staletí trochu měnil. Pohledy, Polad, Polety, Pallt atp. Německý úřední název byl Pahled.

Ve 13. století patřily Pohlody k manství mosteckého hradu. Později byly v držení Lorence Glace ze Starého Dvora, majitele Červeného Hrádku. Dědictvím přešly na Šebestiána z Veitmile, pána na Chomutově, ale ve 2. polovině 16. století je držel Kryštof Dornheim z Dornheimu. Ten je prodal mosteckému hradu, u kterého zůstaly až do roku 1594, kdy byly zabaveny s celým panstvím Ladislavu Popelovi z Lobkovic za údajnou vzpouru proti císaři. Rok nato panovník prodal městu Most hrad s příslušenstvím, mezi kterým byly i Pohlody. Ani Most však nedržel Pohlody dlouho, v letech 1617 i 1627 je v jejich držení uváděna Kateřina Dalwitzká a roku 1641 Alžběta Kurzbachová z Harretu.

Roku 1654 žili v Pohlodech jen 4 sedláci a 6 chalupníků, ale dobytka bylo ve vsi dost. Zato stavení byla špatná, jak uvádí Berní rula.

Kdy přesně přešly Pohlody k lobkovickému panství se nedá s jistotou určit. Rozhodně však již od konce 17. století byly součástí lobkovického panství Nové Sedlo - Jezeří, u kterého zůstaly až do roku 1850.

Podle Schallera bylo roku 1787 v Pohlodech 18 domů a nedaleko vsi byl od roku 1780 v provozu hnědouhelný důl, nazvaný později Andreas. Tehdy však se velká část vytěženého uhlí spalovala na haldách a popel se prodával na hnojení nebo se přidával do vápenné malty, používané hlavně při vodních stavbách. Ale již od 90. let 18. století se zdejší uhlí začalo používat místo dřeva k topení v chomutovské kamencové huti. Počátkem 19. století byl sice na čas provoz na dole zastaven, ale již roku 1845 byl opět v provozu. Roku 1872 byl celý báňský závod „Gross Andreas" prodán tzv. Uhelnému průmyslovému spolku. Pracoval dále s přestávkami až se roku 1925 stal jen větrací a pomocnou jámou dolu Anna ve Strupčicích.

V roce 1930 zde žilo 15 Čechů.

K 1. 1. 1979 Pohlody pro důlní činnost zanikly.

Vloženo: 15.4.2005