Libouš (Liebisch) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Ves Libouš ležela 8,5 km JJZ od Chomutova, v nadmořské výšce 288 m, mezi Březnem a Čachovicemi. Měla 233 ha polí a 15 ha lesa. Čtverhranná náves se rozkládala kolem rybníka, nad kterým stála neogotická kaplička z roku 1863, obytné domy byly spíše chudé, významnější byl jen statek č. p. 11 s neorenesančním obytným přízemním stavením a hrázděným špýcharem vpravo od brány.

První zmínka o Libouši je z roku 1368, kdy Radim z Mlýnce připsal kostelu v Čachovicích desátek ze svého majetku v Libouši. Býval to samostatný statek, jehož majitelé se střídali - roku 1387 je doložen Lipolt starší z Portenu, roku 1485 Václav Baštín z Libouše, kterému Mikuláš Šlik „ves vypálil a lidi zjímal a v kládu vsázel". Po dalších držitelích koupil roku 1528 Libouš Volf ze Štampachu. Za něho zde byla uváděna tvrz a za Štampachů se poblíž Libouše také dolovaly kamenečné břidlice. Později Zdislav ze Štampachu prodal Libouš spolu se statkem Poláky hraběti Jindřichu Šlikovi z Holejče.

Berní rula z roku 1654 uvádí Libouš u panství Poláky a žilo v ní tehdy jen 7 chalupníků a 2 sedláci. Pak se majitelé opět střídali, až statek koupil hrabě Martinic a připojil jej ke svému ahníkovskému panství.

Schaller roku 1787 uvádí v obci 23 čísel popisných a zámek, který připomíná i Sommer roku 1846. Dalo by se však spíše říci, že to byl poplužní dvůr. Půda kolem Libouše byla úrodná, pěstovala se tu především pšenice, ječmen, žito a cukrovka, ale i oves, brambory a luštěniny. Roku 1846 bylo v obci stále jen 23 domů, ve kterých žilo 111 obyvatel.

Uhlí se u Libouše začalo dobývat na přelomu 18. a 19. století. V roce 1855 bylo podle úředních záznamů na katastru obce Libouš 7-10 nákladnických a vrchnostenských dolů. z nichž ty menší za krize v 70. letech zanikly a v provozu zůstaly jen dva vrchnostenské doly Alžběta a Karel a na kratší čas ještě menší uhelný závod Anna.

Důl Karel patřil k největším báňským podnikům na tomto území. Ležel na skupině 15 dolových měr necelých 500 m S a SV od obce Libouš. Byl založen roku 1807 hraběnkou Firmianovou a jeho provoz trval i za dalšího majitele hraběte Wolkensteina a dále téměř nepřetržitě až do roku 1908. Na sever od Libouše byl další komplex dolových měr, na kterých byl hrabětem Wolkensteinem v 50. letech 19. století otevřen druhý vrchnostenský důl jménem Alžběta. Byl v provozu až do 90. let minulého století. Na západním okraji obce ležel ještě malý důlní závod Anna, nazývaný původně Karel Anna. Začal pracovat v polovině 19. století, později byl opuštěn a k jeho obnově došlo až roku 1897, kdy jej převzal A. Seifert z Karlových Varů. V provozu byl do roku 1910.

Od roku 1850 byla Libouš samostatnou obcí a k ahníkovskému panství patřil v Libouši jen tzv. zámeček a jeho polnosti. Farou i školou patřila Libouš k Čachovicím, poštou k Březnu. Koncem 19. století zde pracovali 3 ševci, krejčí, truhlář a byl zde krám a hostinec.

I za 1. republiky patřila Libouš farou k Čachovicím, kde pro ně, na rozdíl od dřívějška, byl i poštovní úřad. Lékaře a četnickou stanici ale měli v Březnu.

K 15. srpnu 1945 žilo v obci 152 obyvatel, z toho byli jen 3 Češi. Jak přicházeli noví osídlenci, počet obyvatel české národnosti vzrůstal, ovšem počet Němců odsun zminimalizoval. Při územní reorganizaci v roce 1960 byly v roce 1960 k Libouši připojeny vysídlené Čermníky a od 1. 1. 1963 byla celá obec Libouš připojena k Březnu. Pro postup důlní činnosti v této oblasti k 1. 1. 1969 Libouš zanikla.

Před zánikem obce byl pískovcový Mariánský sloup z roku 1716, který stával za obcí při silnici, přemístěn na východní stranu kaple svaté Anny ve Vikleticích.

Vloženo: 15.4.2005